Scarlett ✔️

4.

Po asi dvouhodinové práci mám hotovo to, co jsem dostala za úkol, a Zart mě propustí ze svých služeb. Rozhlídnu se kolem jestli někde nezahlídnu Newta, který by mě měl dovést k dalšímu kápovi, ale jako by se po něm slehla zem. Hned potom, co jsme spolu domluvili se někam vypařil. Myslela jsem, že se sem pro mě staví, ale asi jsem se spletla.

Nezbývá mi nic jiného než dojít do Dvora k meďákům sama. Newt mi říkal, že tam půjdu po téhle práci a k tomu, aby mě tam doprovodil, ho tu nepotřebuji.
Hned co vejdu do Dvora zabočím vlevo a následně po menších schodech nahoru. rozmýšlím se jestli mám zaklepat nebo jenom prostě vejít. Po krátkém uvažování mi přišla lepší možnost číslo jedna, a tak nejdřív zaklepu a teprve pak vstoupím dovnitř.

Otočí se na mě kluk snědé pleti a usměje se.
,,Ahoj, ty musíš být Jeff, Newt mi říkal, že bych měla zkoušet další práci tady." jeho úsměv se ještě zvětší.
,,Vlastně já jsem Clint. Jeff tu není, pro něco šel, ale za chvíli by měl být zpátky." trochu se zasměju.
,,Aha. Promiň." jen nad tím mávne rukou.
,,Mohla by jsi třeba zatím začít dělat pořádek v támhle té skřínce." ukáže na skřínku blízko mě.
Kývnu a vydám se k oné skřínce a začnu v ní  vše přerovnávat, převazovat obvazy a vyhazovat prošlé léky. Asi v půlce tohohle všeho přišel Jeff, jen jsem se mu představila a dál pokračovala v práci, kterou mi zadal Clint.
Když mám všechno dodělané, tak mě i Jeff propustí dál.
Vyjdu ze Dvora a zase se rozhlédnu kolem. Newt pořád nikde. Projdu celý Plac, ale nikde není k nalezení. Kde by mohl být? zamyslím se.

Rozhodnu se ho dál nehledat a vydám se do kuchyně za Pánvičkou. Asi za hodinu, by měl být oběd, třeba bych mu mohla pomoct a ještě u toho splnit svoji práci. Pak už by mi zbývala jen Krvárna a nakonec Gally. Agrrr... Na to se vůbec netěším.
,,Pánvičko?!" zakřičím, aby mě slyšel přicházet.
,,V kuchyni!" zakřičí na zpět.

Kuchyň už vypadala jinak, než když jsem přišla ráno. Všude bylo čisto a Pánvička něco krájel.
,,Jdu si splnit svoji práci u kápa." zasměju se.
,,A já myslel, že jdeš jen tak." koukne na mě jedním okem. Jen zavrtím hlavou
,,Kéžby." vejdu do kuchyně a přejdu k plotně.
,,Co to bude?" Pánvička taktéž přejde k plotně a něco hodí do kastrolu.
,,Špagety." odpoví. Jen přikývnu.
,,S čím ti teda můžu pomoct?" zvednu na něj obočí a čekám na úkoly.
,,Ráno jsi mi pomohla dost, jen si sedni a můžeš mi třeba říct, jaký práce jsi si zkoušela a jestli tě nějaká bavila." posadím se tedy na židli a začnu vypravovat.

,, ... asi by mě to nejvíc bavilo na ošetřovně." dokončím svůj monolog.
,,A já už si myslel, že by jsi mi mohla pomáhat v kuchyni, ale jestli chceš být meďák, tak pro to budu hlasovat." vypísknu radostí a skočím mu kolem krku.
,,Díky. Díky. Díky." obejme mě nazpět a pak se přesunu zpět na židli.
,,Ale jestli by jsi měl zájem mohla bych ti pomáhat, když budu mít volnou chvíli?" nabídnu mu. Usměje se a kývne.
,,A kde je vůbec Newt? Neměl tě sem dovést on?" zajímá se.
,,Asi se na mě vykašlal." Pánvička se na mě otočí a upře na mě svoje oči.
,,To je divný, vždycky to dělá pro nový bažanty." zkonstatuje.
,,Asi se mu už dostali do hlavy Gallyho slova a už se někde domlouvají jak se mě zbavit." řeknu mu svou teorii. Pánvička se zamračí, ale nekomentuje to.

,,Tak se měj." nečekám na jeho odpověď a prostě vypadnu. Zamířím si to rovnou k Winstonovi.
,,Ahoj ty jsi Winston?" zeptám se pro jistotu, aby se mi nestalo to samé, co s Clintem. Kluk snědé pleti přikývne a podá mi ruku.
,,Scarlett." řeknu prostě.
,,Nechci tě urazit Scarlett, ale myslím, že tohle není práce pro tebe." zasměje se a já s ním.
,,Máš pravdu, ale Alby i Newt říkali, že musím zkusit všechny práce, tak jsem tady." kývne.
,,Tak tu můžeš aspoň vytřít zem od té krve a to bude všechno, co po tobě budu chtít."
,,Dobře." on mi zatím podá kýbl s vodou a já se pustím do práce.
,,Ehm... Scarlett nevadilo by ti kdybych tě tu nechal samotnou?" podívám se na něj a pak se rozhlédnu. Všimnu si, že už na Place skoro nikde není a když už, tak si to míří do Dvora. Oběd! Úplně mi to vypadlo. Podívám se zpátky na Winstona.
,,Jasně jdi." kývne a už si to míří do jídelny.

Po 20 minutách mám hotovo. Nevím kam bych ten kýbl měla vylít, tak ho nechám na kraji a přes něj přehodím vykroucenou hadru. Nevydám se ale na oběd. Jdu na opačnou stranu.
Prodírám se lesem. Potřebuji být na chvíli sama. Když dorazím ke stěnám které se střetávají a tím vytváří jeden ze čtyř rohů Placu,  posadím se k jednomu stromu a opřu si o něj hlavu.
Začnu přemýšlet nad tím, co se za posledním 48 hodin stalo. Kdo ví třeba jsem byla ještě před třemi dny holka s rodinou a budoucností. Ano, když se odtud nějakým zázračným způsobem dostaneme, tak budoucnost mám pořád. Ale co moje rodina? Byl ten kluk v mém snu vážně můj bratr nebo je to nějaký trik Tvůrců? A co moje minulost? Mám tolik otázek, ale nikdo mi na ně nemůže dát odpověď. Aspoň ne lidi odtud.

Najednou mi začnou stékat slzy. Ani jsem nepostřehla, že brečím. Ale co si vůbec stěžuji, jsem tu 2 dny. Kdo ví jak dlouho jsou tu ostatní. Minho, Ben, Pánvička, Alby, Newt...

Setřu si slzy a vstanu. Musím být silná. Musím tohle přežít. Mě jen tak nezlomí.
Otočím se, abych šla zpátky na Plac, ještě předtím si, však sundám mikinu a ovážu si ji kolem pasu. Je tu celkem velké teplo.
***
Asi po 10 minutách usoudím, že jsem se ztratila. Vždy, když si myslím, že jdu správným směrem, narazím na kamennou zeď.
A to je přesně tahle situace. Zase zeď. Dám si ruce v bok a povzdechnu si. Otočím se, abych to zkusila asi na podvacáté, ale zamrznu na místě.
,,Ale. Ale. Ale. Newt tě varoval, aby jsi nikam nechodila sama." úplně mi to vypadlo. Měla jsem jít radši na věž? rozhlednu? nevím.
,,Co po mě chceš Gally?" nasadím tvrdý pohled a založím si ruce na hrudi.
,,Nehraj si na drsňáka. Nežeru ti to." jen se na něj zamračím.
,,Ani nevíš jakou jsi udělala chybu." začne se ke mě přibližovat. Začnu couvat, ale za mnou je ta zpropadená zeď.
,, Tak a teď mi řekneš pravdu, proč tu skutečně jsi." zvýší na mě hlas.