Scarlett ✔️

17.

Probudím se tím způsobem, že se překlopím na bok a vyhodím všechno, co mi v žaludku ještě zbylo.
,,Hej! Jsi v pohodě? Mám zavolat Jeffa nebo Clinta?" na to začnu nanovo zvracet. Někdo mě pohladí po zádech.

Chvíli ještě čekám, ale nakonec sebou hodím zpátky do postele. Zavřu oči a povzdechnu si.
,,Chucku? To nemáš nic jinýho na práci?" nechápavě se na něj podívám.
,,Cože? Já tu byl jenom jednou, před dvěma dny. Na chvíli jsi se probrala a pak jsi zase odpadla." řekne jakoby nic.
,,Cože?!" vyskočím prudce z postele.
,,Vždyť jsem byla vzhůru. Byla jsem venku." Chuck vstane a dojde ke mě.
,,Ne nebyla Scarlett. Tuhle místnost jsi 3 dny neopustila. Před dvěma dny jsi se probrala, já ti řekl co se stalo. Poslala jsi mě pro čisté oblečení, ale na chodbě jsem potkal Minha s Newtem. Když jsme sem přišli, ležela jsi na zemi. Zase jsi omdlela. Newt tě znova položil do postele a pak s tebou chvíli zůstal než jsme s Minhem dovedli meďáky. Počkat, co si pamatuješ? Že jsi byla venku?" porozhlédnu se po místnosti.
,,Já... Byla jsem... Venku... Byl tam Minho o berlích... A Newt... Bylo to... Je to skutečný... Já chtěla jsem jít do Labyrintu... Chtěla jsem..." nahrnou se mi slzy do očí.
,,Scarlett, přísahám na rmuťáka, že jsi nikde nebyla." sjedu svoje oblečení. Pořád stejné. Nevypadá jako oblečení někoho, kdo zmokne na kost a pak jednoduše uschne. Je skoro nepomačkané.
,,To není možné. Chci mluvit s Jeffem. Potřebuju si s ním promluvit!" rozhodnu se nakonec.
,,Jasně!" rozeběhne se ke dveřím.
,,Chucku?" otočí se na mě. ,,Ať sem nikdo jinej nechodí, potřebuju vědět co to se mnou je. Řekni mu, že s tebou má jít, že mu musíš něco ukázat. Prostě mě vůbec nezmiňuj." kývne a odběhne.
***
Někdo prudce otevře dveře a já se otočím. Čekám, že je to Jeff nebo Chuck, ale je to Newt. Frasák, Chuck. Začnu od něj couvat.
,,Ty grinde, vypadni! Chtěla mluvit jenom se mnou!" zastoupí mu cestu Jeff.
,,Jeffe, chceš jít do díry? Chci s ní jenom mluvit! Scarlett?" podívá se mi do očí.
,,Newte, prosím běž. Sesunu se na zem. Jenom pohled na něj mě bolí. Pořád nevím čemu mám věřit." vzdycne a odejde. Jeff zavře dveře a pomůže mi vstát. Posadím se na postel.
,,Jeffe? Je pravda, že jsem tu 5 dní?" s odpovědí nijak nespěchá, nakonec odpoví: ,,Ano." prohrábnu si vlasy.
,,Víš, asi jsem měla sen, myslela jsem že je to skutečnost, ale pak mi Chuch řekl, že jsem se z téhle místnosti nehla 5 dní. Co se to se mnou děje?" je na něm vidět, že přemýšlí.
,,Asi tě sklamu Scarlett, ale prožila jsi trauma, které způsobilo to, že jsi 5 dní mimo a nejspíš to doprovází noční můry."
,,Víš mám strach. Jak poznám, že se mi tohle nezdá? Vážně to bylo skutečné." zatřepe hlavou.
,,Nevím, Scarlett, vážně nevím. K téhle práci jsem se dostal jako všichni ostatní. Učím se za pochodu. Tohle ti ale neřeknu. Ale věř mi tohle je skutečné. Jsi vzhůru." povzdechnu si.
,,Chci mluvit s Minhem." vstane z židle a otevře dveře. Začne se hádat s Newtem a pak vejde Minho. Jejich hádka jde slyšet i přes dveře.
,,Lett? Jak je?" vstanu a obejmu ho. On mě nazpět.
,,Minho, potřebuju něco vědět. Víš zdál se mi takový sen, bylo to po tom, co jsem se probrala a Chuck mi všechno řekl..."
,,Frasák malej, neměl to na tebe takhle všechno vybalit." zakleje.
,,No myslela jsem si, že jsem vzhůru a šla jsem ven pak se něco stalo a já zase omdlela. Když jsem se teďka probudila, Chuck mi řekl, že jsem omdlela už tady na marodce, že jsem tuhle místnost vůbec neopustila. Bylo to tak skutečný. Potřebuju vědět že nespím, že tohle není další sen." chytne mě za ruce.
,,Co mám udělat?"
,,Chci aby jsi mi řekl poslední věc, kterou jsi mi řekl, než se ten rmut probral." ušklíbne se.
,,Opovaž se umřít, musím tě Newtovi vrátit v celku, nerad bych si ho rozházel!" obejmu ho.
,,Pak se rmuťák probral a já tě poslal pryč, ale ty jsi se rozhodla zachránit den, a taky jsi ho zachránila. Zachránila jsi mě i Albyho. Nechceš se náhodou stát běžcem?" zasměju se a praštím ho do ramene.
,,Myslím, že by to u novýho vedení neprošlo." zvedne se ze židle.
,,Asi máš pravdu. Jdeš na oběd?" zeptá se, když otevře dveře. Pohled přesunu k Newtovi, sedí na zemi, ale jakmile zaregistruje pohyb zvedne se na nohy.
,,Ještě musím mluvit s Newtem. Drž nám místo." pošle mi vzdušnou pusu, tak aby to Newt neviděl.
,,Měj se Minho!" ten se tomu zasměje, ale odejde pryč.

Newt vejde dovnitř a zavře dveře. Stojí tam jako solnej sloup. Chápu ho. Vůbec nevím, co si teď myslí. Předtím to z mojí strany vypadalo jako bych se ho bála, ale tak to není. Udělám krok k němu a pak další.

Když jsem asi metr od něj. Odhodlaně udělá 3 velké kroky a obejme mě. Stoupnu si na špičky, ruce mu omotám kolem krku a pořádně si ho k sobě přitáhnu. Chyběl mi.
,,Měl jsi pravdu. Neměla jsem tam chodit. Omlouvám se. Měla jsem tě poslechnout." řeknu potichu, ale on to moc dobře slyší.
,,Ne, já se omlouvám. Kdyby jsi tam s nimi nešla, byli by všichni mrtvý. Minho nám všem řekl, že jsi ho donutila Albyho schovat, aby ho přes noc rmuťáci nenašli. Pak jsi Minha podepřela a rozhodla jsi se, že ho dostaneš do Placu i kdyby jsi u toho měla umřít. Minho taky říkal, že jste sice bloumali ale nakonec jsi cestu přece jen našla. Já... Moc mě mrzí, že jsme se předtím pohádali. Když jsem tě tam pak viděl, chtěl jsem to celý vrátit zpět a přál jsem si abych ti býval řekl něco jinýho." zasměju se.
,,Vlastně jsem to částečně udělala na truc, abych ti dokázala, že se zvládnu vrátit včas." odtáhnu se od něj a usměju se na něj.
,,Stejně jsem tě musel zachránit, takže jsem měl technicky pravdu!" prohrábne si vlasy.
,,A jen aby jsi věděla, dneska je vatra, a pak mi dlužíš 5 odpovědí na moje otázky." protočím očima.
,,No jo pořád, pojď už na oběd, mám hlad jak vlk." chytnu ho za ruku a táhnu ho až do jídelny, kde ho pustím.
,,Všichni se na mě budou dívat, že?" chytne mě za ruku a nepatrně se na mě usměje. Dodá mi tím trochu odvahy. Usměju se na něj.
Vtáhne mě dovnitř. Všechny pohledy se otočí mým směrem. Ale tentokrát nesklopím hlavu, koukám se k našemu stolu. Ostatní úplně vypouštím, jakoby tam nebyli.
,,Jdi si sednout. Donesu ti to." Newt pustí mou ruku, ani jsem si moc neuvědomovala, že mě za ní pořád drží.

Sednu si vedle Minha, kterej se bavil zrovna s Chuckem.
,,... takže je ti to jasný?" snaží se znít mile ale zároveň vyhružně, ale moc mu to nejde. Přece jen je to Minho. Chuck ale nahodil výraz naprostého provinění, ale poznám na něm, že to jen hraje a uvnitř se směje.
,,Ale notak Minho. Nevím o co tu jde, ale ani já ti ten tvůj vážnej tón neberu. Mohl jsi si to aspoň nacvičit před zrcadlem, když tam trávíš většinu svýho dne, když jsi v Placu." plácnu si s Chuckem. Minho mi přes ramena přehodí ruku a pocuchá mi vlasy.
,,Tak a je to jasný. Jsi zpátky. Nechceš se zas hodit do kómatu? Možná jsem tě měl radši!" dostane pohlavek od Newta a já před sebe svůj oběd. Bílý jogurt. Jej.
,,Stará známá dieta, řekla bych." falešně se usměju.
,,Karma je svině, Lettie." spražím ho pohledem.
,,Ale Lettie nemá ráda když jí někdo říká Lettie. Je to tak Lettie?"
,,Minho hoď se do chládku." kopne ho pod stolem Newt. Všichni tři se tomu zasmějeme jenom Minho začne kňučet.
,,Auuu!" zakřičí a radši se znovu pustí do jídla.

Když dojí, jako první odnese svůj talíř. Než však odejde z jídelny, ještě se skloní a řekne mi: ,,Stejně vím, že mi závidíš moje vlasy. Kdo by taky chtěl to tvoje hnízdo?" kopnu ho do druhé nohy než předtím Newt.