Scarlett ✔️

26.

,,Potom, co mě rmut bodnul, jsem ležel na zemi a pokoušel se zjistit, kde je Minho a Scarlett. Rmut odhodil Minha oproti zdi a chystal se na něj jít znovu, když k Minhovi přiběhla Scarlett, rmut se na okamžik zasekl. Minho se mezitím probral a pak utekli. Rmut se vydal za nimi, teda podle mého názoru spíš za Minhem. Dal jsi nic nepamatuju. Ale podle mě rmut na Scarlett nezaútočil schválně. Pro Tvůrce je zřejmě důležitá." všichni mě sledují, až je mi to nepříjemné.
,,Podle mě je Scarlett s Thomasem cesta ven, a proto jsem se rozhodl, že od zítřejšího rána se Scarlett a Thomas stanou běžci!" a zničeho nic se všichni začnou překřikovat.
,,Ticho! Poslední věc: Minho bude běhat s Thomasem a Scarlett bude s Henrym hned poté, co bude moct znovu běhat, což by mělo být do pár dnů možné, doufejme." Alby se mi podívá do očí a já se na něj pousměju, že s tím souhlasím. Následně se podívá na Toma a ten kývne. A opět chaos. Teda až na Minha a Newta. S tímhle rozhodně nepočítal ani jeden. Teda snad možná s Thomasem, ale ne se mnou. Oba se dívají na mě s nepřítomným výrazem. Zřejmě oba přemýšlí nad tím, co se mi může stát, ale ani jeden mě nedokáže přemluvit abych si to rozmyslela.

Poté, co zazní otázka ,,Neměli bychom o tom hlasovat?" otevřu dveře a společně s Thomasem odejdeme a necháme všechny se dál dohadovat.
,,Tak tohle jsem od Albyho nečekal!" řekne Tom.
,,My taky ne!" otočíme se, za námi stojí Minho. A Newt.
,,My?" zeptám se a na Newta už se ani neobtěžuju podívat. Je mi asi jasný, že Minho o naší hádce předtím neví.
,,Já s Newtem, že brácho?" podíváme se oba na Newta.
,,Alby má pravdu. Dává to smysl, že právě ona s Tomym nás dostanou ven." podívám se na Minha.
,,Tak tady to máš." řeknu mu a Minho se podívá na Newta, zpátky na mě a zase na Newta.
,,No to nemyslíte vážně!? Vy.. vy jste se asi oba zbláznili!" ironický se na něj usměju.
,,Sám jsi mi jednou řekl, že bych se měla stát běžcem." vystřelí mu obočí.
,,Nemyslel jsem to vážně! Ty.. ty prostě.. nemůžeš!" dál na mě křičí. Rozhodím rukama.
,,Minho, ty tam chodíš každej den! Jenom tím že jsem holka, tak nemůžu být běžec?" protočí oči.
,,Ne, proto že jsi holka, ale protože jsi to ty, Lettie!" usměju se a objemu ho. A on mě.
,,Taky tě mám ráda, Minho! Nic se mi nestane! Slibuju." stiskne mě ještě víc.
,,Minho musíme jít na radu." Minho se odtáhne a já se s Tomem vydáme pryč.
,,Co to s váma je!?" zaslechnu Minha za mými zády. Nikdy se však nedozvím Newtovu odpoveď, jelikož oba zalezou zpět na radu.
***
Jsou asi 3 hodiny odpoledne, když jdu teprve na oběd. Dojdu do jídelny a otevřu lednici. Pánvička je stále na radě, takže si vezmu něco sama.
,,Chceš taky něco?" zeptám se, Tom se však opře jen o pult.
,,Ne díky." začnu se přehrabovat v lednici a vezmu si bílý jogurt, protože se mi nic jiného chystat nechce.
,,To co Newt řekl, normálně by to neřekl! Měli by jste se udobřit." doporučí mi, nic na to ale neřeknu.
,,Myslím, že tě miluje." řekne z ničeho nic. Zabouchnu lednici a podívám se mu do očí.
,,A ty jeho." dořekne. Zavrtím hlavou a dám si do pusy první lžičku jogurtu, abych nemusela odpovídat.
,,Ale ani jeden si to nechcete přiznat." pokračuje dál. Odfrknu si.
,,To je nesmysl!" zapřu nakonec. Chci pokračovat v zapírání, ale přeruší mě hlasitý zvuk. Zní to jako.. Klec? Podíváme se na sebe, položím jogurt na linku a následně vyběhneme s Tomem ze Dvora.

Nikdo neví, co se děje. Všichni se rozhlíží kolem a neví co dělat. Je příliš brzo na nového Placera i na týdenní zásoby, které přijeli před dvěma dny.

Doběhneme s Thomasem až ke kleci. Jsme tu jako první, jelikož se ostatní drží dál.
,,Tome? Scarlett? Co se to děje!?" přiběhne jediný odvážlivý a zároveň zmatený Chuck.
,,Chucky, musíš dojít pro Newta! Minha! Klidně i Albyho. Sežeň nějakýho kápa! Jsou pořád na radě.." přikývne a rozeběhne se pro ně.

Netrpělivě s Tomem čekáme na to, co přijede. Asi po 2 minutách se Klec zastaví, ale ještě chvíli trvá, než se otevře. Když se tak konečně stane, promluvím na Toma.
,,Skočím dolů a ty tu počkej, aby jsi mě mohl vytáhnout!" zamračí se. Moc se mu ten plán nelíbí.
,,Já.." začne, ale než stihne pořádně zaprotestovat, skočím dolů.
,,Scarlett!" zakřičí a skloní se nad klec. Je mi ale jasný, že za boha nemůže nic vidět, jelikož je tu tma jak v pytli. Já ho však vidím zcela zřetelně.

Jak jsem už říkala, je tu děsná tma a nikde nic. Žádná krabice. Nic. Když se chystám zavolat na Toma, aby mě vytáhl, zaujme mě nepatrný pohyb v rohu. Skoro bych ho přehlédla, kdybych k němu zrovna nebyla čelem. Přijdu blíž a přidřepnu si.
,,Panebože." řeknu si pro sebe. Zmateně se na mě podívá pár očí.
,,Ahoj." smažím se znít mile, aby se mě nebála.
,,Já jsem Scarlett." usměju se na ní ještě o trochu víc než teď.
,,Víš jak se jmenuješ?" položím jí otázku. Skousne si ret.
,,Theresa." řekne skoro neslyšně, pomůžu jí vstát.
,,Pojď dostanu tě nahoru." dovedu ji doprostřed a zavolám na Toma.
,,Thomasi! Můžeš nás vytáhnout?" zavolám na svého bratra. Podá mi ze skora ruku a já se podívám na Theresu. Než jí však stihnu naznačit, aby šla první, přeruší mě její hlas.
,,Thomas?" promluví a hned na to omdlí. Pokusím se jí zachytit a zmírnit její pád, ale docílím akorát toho, že upadnu vedle ní.
,,Lett?" zavolá z vrchu Tom. Já ho ale ignoruju a chyhnu Theresu za zápěstí, abych se ujistila o jejím pulzu. Mám ho.
,,Co se stalo!?" zakříčí už trochu nervozně Tom z toho, že neodpovídám.
,,Ehm, sama nevím! Omdlela okamžitě poté, co zopakovala po mně tvoje jméno." sama se zadivím tomu, co jsem právě řekla.
,,Cože!?" řekne zmateně. Jo to jsme dva! Nadechnu se na další odpoveď, ale zaslechnu další hlasy.

,,Kde je Scar!?" křikne Newt na Toma.
,,Ehm.. dole?" řekne ještě víc zmateně Tom. Jo, brácho, tohle jsem taky nečekala!
,,Tome!? Je tam Jeff?" Jeff neotálí a seskočí dolů. Vzhlédnu na něj.
,,Nevím co se stalo, zavolala jsem na Toma, aby nás vytáhl a když uslyšela jeho jméno, zopakovala ho a prostě omdlela." ušklíbne se zmatením, ale neřeší to a zvedne ji do náruče a dva páry rukou nahoře jí vytáhnout. Samozřejmě se hned sputí šrumec o tom že je to holka. Snažím se to nevnímat. Jako bych měla deja vu.

Další pár rukou se natáhne dolů a pomůžou Jeffovi nahoru. Skloním se k zemi, protože si všimnu papírku, který Therese asi vypadl z kapsy. Zvednu ho.
,,Ona je poslední." hned co to přečtu polohlasem, klec zarachotí. Jakoby měla každou chvíli spadnout. Všichni zmlknou a poslouchají.
Z ničeho nic se začne zavírat poklop a klec ještě víc vrzat.
,,To si ze mě děláte srandu!" řeknu si pro sebe. Papírek strčím do kapsy u mikiny.

,,Scarlett! Slyšíš mě!" Newt? Jak dlouho na mě takhle křičí.
,,Newte!" začnu se natahovat po jeho ruce, ale nedosáhnu na ní. Klec se začne posouvat dolů. Jakoby tu držela už jen silou vůle a gravitaci se to nelíbilo.
,,Proč já!?" snažím se vyskočit, ale je mi to prd platné. Newt si lehne na zem a předkloní se sem do půl pasu.
,,Scar, musíš skočit! Už to dlouho nevydrží!" seberu všechny své síly a vyskočím. Newt mě chytne, avšak poklop se dál zavírá a klec začne padat velkou rychlostí dolů. Podívám se za ní, ale akorát se mi udělá nevolno.

,,Scar, nedívej se dolů! Jen do očí." podívám se mu do očí. A ostatní nás začnou vytahovat. Naneštěstí mi začnou klouzat ruce. Zděšeně se podívám na Newta.
,,Newte! Já spadnu!" zamračí se a zavrtí hlavou.
,,Ne, nespadneš! Vydrž to ještě chvíli." pořád Newta vytahují. Už klečí na zemi a rychlím pohybem vytáhne i mě. Poklop je už skoro zavřený. Stihne mě protáhnout jen tak tak. Tím pádem na něj spadnu a on spadne zády na trávu.

Takže momentálně ležím na něm a zhluboka oddechuju, protože se snažím zpracovat, co se právě stalo. A on to chápe. Obejme mě. Obejmu ho zpátky. Vděčně se usměju, ale nevidí to. Trochu se odtáhnu, takže se díváme z očí do očí.
,,Díky." jendím okem na mě mrkne. A starý Newt je zpět.
,,Kdykoliv a kdekoliv. Ale spíš už nikdy a nikde!" pousměju se a nechám Minhu, aby mi pomohl vstát na nohy. Okamžitě mě na to obejme a hned za ním Thomas, který mě nějakou tu chvíli drží.