Just You & Me

26.

Vzbudila jsem se asi v 5:35 a zkoušela jsem ještě usnout, ale nešlo mi to. Rozhodla jsem se, že už tedy vstanu. Dala jsem si sprchu, protože jsem měla plno času. Po skoro studené sprše jsem si své mokré vlasy snažila co nejvíce vysušit v ručníku a osušila jsem si i tělo.

Koukla jsem se do zrcadla a zadívala se na sebe. Po obličeji mi stékali kapky. Ne slzy, ale voda z vlasů. Mé světle hnědé oči mi úplně svítili. Ne úžasem, ale kvůli jejich barvě. Vlasy jsem měla tmavější než mám. Obličej jsem měla vždy hebký jak miminko a ani v pubertě se to nezměnilo. Přejela jsem si prsty po tváři. Kéžby mě takto hladil Jungkook. Opět se mi vhrkli slzy do očí. Kvůli němu.

Neměla jsem sílu tam stát a koukat se do zrcadlo jak jsem zničená a unavená. Odešla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla do oblečení co nosím do školy. Nechala jsem si vlasy uschnout samovolně a přitom jsem si šla udělat snídani.

Vafle s marmeládou. Jedla jsem to skoro pořád. Sedla jsem si do obýváku a koukala na televizi, ve které dávali nějakou show. Viděla jsem to už víckrát. Na gauči se mi sedělo nepohodlně, proto jsem si odložila talíř s vaflemi a narovnala si tam polštáře aby se mi sedělo lépe. Vzala jsem jeden polštář do ruky. Polštář mi z ruky vypadl, když jsem viděla co pod ním je.

Byl pod ním černo-bílý šátek, který mi připomněl přesně to, na co jsem chtěla zapomenout. Ano tímto šátkem mě Jungkook přivázal ruce k posteli, když jsme to spolu dělali. Chtěla jsem ten šátek roztrhat nebo ho jim udusit. No dobře to bych vážně neudělala. Na to ho až moc miluju. Tím šátkem jsem nějak zavála a byla z něho cítit Jungkookova vůně. Šátek jsem si přitiskla k tváři po které se mi kutálela neposlušná slza, ale šátek jí nasál, takže byl maličko mokrý. Ta vůně. Chybí mi.

Šla jsem se nalíčit a udělat něco s vlasy. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku. Vzala jsem si batoh, do kterého jsem strčila i jeho šátek a šla dolů. Dnes jsem nešla do školy s Mii, protože měli nějakou exkurzi.

Zamkla jsem a šla směrem škola. Vůbec se mi nechtělo. To pomyšlení, že ho potkám mě děsilo. Po cestě jsem přemýšlela nad věcmi co se za poslední dobu odehráli. Co když jsem to ještě zhoršila tím včerejškem, protože jsem utekla? No kdyby mu na mě záleželo, tak by za mnou běžel nebo by mi alespoň napsal. Ale to on neudělal...

Došla jsem ke škole a šla rovnou do ní. Ve skřínce jsem si vzala učebnice.

,,Ahoj." pozdravil mě milý hlas Mino.

,,Ahoj." odpověděla jsem jí a nasadila svůj fake úsměv.

,,Uhm. Víš že poznám ten tvůj ,,úsměv"?" ano, prokoukla mě.

,,Ale nic se neděje." dělala jsem, že je vše v pohodě.

,,Ne není." řekla ustaraně Mino ,,Víš že mi to můžeš říct? Cokoliv."

,,Ano vím, ale není co." fakt jsem si myslela, že mi to projde. Zvedla pouze obočí a zatáhla mě do volné učebny.

,,Mluv." pobídla mě.

,,Mino. Prosím."

,,Chci ti pomoct." vzala mě za ruce a usmála se.

,,Vím." povzdychla jsem si. ,,Dobře no."

Mino se narovnala a já jí začala vyprávět co se všechno mezi mnou a Jungkookem stalo. Mino jsem věřila stejně tak jako Mii. Neřekla by to ani myši.

Když jsem jí dopověděla, postavila se a objala mě. Pořádně mě stiskla. Já jí objala také. Poté se ode mě odtrhla a zamračila se.

,,To bych do něho neřekla. Je to kretén nebo jako mám ho ráda no. Promiň. Ale tohle vážně posral." v Mininu výrazu bylo vidět opravdu velké zklamání.

,,To je v poho. No ale řešit to už nebudeme. Ano?"

,,Ano." řekla a zvedla mě ze židle. ,,Jdeme." usmála se a šla ke dveřím.

V té chvíli co jsme vycházeli tam šel Tae a Kook. Vážne? Teď? Střetli jsme se s Jungkookem pohledy, ale já ho hned odvrátila.

,,Ahoj lásko." řekl Tae a přitáhl si Mino do polibku. Pak pozdravil i mě a mile se usmál.

,,Co jste tam dělali?" Zeptal se Tae.

,,Uhm. Řešili jsme něco ohledně projektu." zalhala Mino a usmála se.

,,Aha. No nic už musíme. Tak po škole." zamávali si a šli jsme každý do svých tříd. Oni spolu a já s Mino.
Šli jsme do třídy, kde měla probíhat nejnudnější hodina. Matematika.

Nějak jsem ten den přežila, až na to že jsem ještě několikrát potkala Jungkooka na chodbě. A to ne málo krát. Jako kdyby to dělal naschvál.

Takhle to bylo až do pátku. Potkávali jsme se a míjeli se. Bylo mi to fakt nepříjemný.

Konečně byl pátek a já ho nemusela potkávat. Vždy jsem dělala, že jsem v klidu. Ale ono to tak nebylo.