Just You & Me

30.

Vylezli jsme ven z kavárny a Jungkook se mě zeptal; ,,Nepůjdeme se projít do parku?"
,,Jasně." usmála jsem se.

Přešli jsme přes přechod a vydali se rovnou po pískových cestičkách do parku. Na konci parku byla vždy lavička, na které nikdo neseděl. Kromě mě. Občas jsem tam chodila když mi bylo smutno a potřebovala jsem být sama nebo taky když jsem byla šťastná tak, že ze mě zářila úplná magická energie. Ale mám tu i společnou vzpomínku s Jungkookem, ale zrovna tu nehezkou. Po cestě tam jsme moc nemluvili, proto jsem přemýšlela jaký Jungkook vlastně je. Pořád mi nějak nedocházelo co se všechno stalo a co se děje teď.

Došli jsme k té lavičce, ze které byl krásný výhled. Sedli jsme si každý na jeden konec lavičky a dělilo nás od sebe zhruba půl metru. Jak kdyby jsme se báli toho druhého. Jungkook si mnul prsty a já poznala, že je nervózní. Proč? Nemohla jsem si pomoct, proto jsem se k němu přisunula. V tu chvíli jsme byli už blízko sebe. Vypadalo to, že chce něco říct, ale asi nevěděl jak.

,,Rae?" trochu se mu klepal hlas.
,,Ano?"
,,Teď lituju toho co jsem řekl, když jsme tady spolu minule seděli." tak strašně mě zarazil. Muselo být slyšet jak jsem na sucho polkla.
,,P-proč?" zmínka jsem se pouze jediného slova.

,,No víš já když jsem ti tady minule říkal, že k tobě nic necítím. Tak to pravda nebyla." sklopil hlavu dolů, ,,Vlastně jsem dělal jenom nedostupného. Myslel jsem že bude lepší když si s tebou...Rae prosím tohle mi odpusť...budu jen tak hrát." otočil hlavu na druhou stranu. Jeho slova mě trochu zarazila.
,,Bál jsem se navázat vztah. Bál jsem se, že bych zase byl ten grázl a ublížil bych ti." měl už zase na krajíčku.
,,Jak ublížil?" nevěděla jsem co tím myslel.
,,No, jednou jsem chodil s holkou kterou jsem opravdu miloval. Opravdu. Byla krásná a milá. Jako ty. Chodila k nám na školu. Byl jsem v druháku a ona v prváku. Ona a její spolužačky po mě pořád koukali. Spolu jsme se pak začali bavit a já k ní začal něco cítit. Po nějaké době jsem jí vyznal lásku. Chodili jsme spolu, byli jsme spolu šťastný." koukal upřeně na město, ,,Tae měl narozeniny a uspořádal párty. Bylo tam tak moc lidí a ona samozřejmě také. S Taem a Jiminem jsme se nehorázně opili. Byli jsme úplně namol. Přišel jsem k ní a ona mi řekla že jsem strašně opilí ať si jdu lehnout. Vzal jsem jí za zápěstí a táhnul do nějakého pokoje." říkal to tak z těžka.

,,Jungkooku pokud nechceš tak mi to říkat nemusíš."

,,Ne musím ti to říct aby si viděla jaký jsem. Prostě jsem jí uhodil. Dal jsem jí facku silou jako jsem uměl. Rozbrečela se a utekla. Nebyla pak ve škole asi týden a pak se semnou rozešla. Litoval jsem toho tak strašně moc." skoro všechna tato slova křičel. Pak si dal obličej do dlaní a opřel se. Hluboce dýchal.
,,Jungkooku byl si opilí. Nemůžeš to tak brát." snažila jsem se ho uklidnit.
,,Ale když někoho miluješ tak ho přece nemůžeš jen tak uhodit." řekl.
Chytla jsem ho za ruku a on se začal uklidňovat. Jeho stisk zvětšil a koukl se na mě.

Promiňte že teď tolik nepíšu, ale škola je ďábel🙄 Budu se snažit psát častěji. Možná budou kratší části jako teď, abych mohla vydávat častěji. Delší části píšu celkem dlouho. No nic.
Přijde mi že je ten příběh trochu o ničem, takže nevim jestli to někoho vůbec baví.

Užívejte víkend. Bye ily💜