Just You & Me

29.

Probudili mě sluneční paprsky, prosvítající přes zatáhnuté žaluzie. Oči jsem si hned zakryla rukama, protože paprsky mi svítily přímo do očí a bylo to nepříjemné.
Vzala jsem si mobil a koukla se kolik je hodin. Na uzamčené ploše bylo 10:37.

Jungkook vedle mě nebyl a tak jsem popravdě nevěděla co mám dělat. Ani jak se mám chovat. Zase ty pocity jako minule. Jestli řekne že mezi námi nic není tak já fakt nevim.

Vzala jsem si na sebe nějaké oblečení. Moje jsem za boha nemohla najít, tak jsem si vzala velké černé triko ze země. Nejspíš to bylo to, který měl Kook den předtím na sobě. Vonělo tak známou vůní. Ahh bože.
To triko jsem měla jak noční košili. Měla jsem ho do půlky stehen, možná i níž. Ještě že jsem věděla kde mají koupelnu. Chtěla jsem se alespoň malinko upravit. Hlavně vlasy.

V koupelně jsem se nějak upravila, abych nevydala jak největší kryplín a šla jsem dolů.

Asi byste očekávali, že bude stát v kuchyni a dělat snídani, ale ne. Jungkook seděl v obýváku a koukal na televizi. Vážně jsem nevěděla jak se mám chovat. Potichu jsem mířila do obýváku.
Podlaha byla studená. Žmoulala jsem lem trika v prstech a byla jsem čím dál tím blíž k němu.

Stála jsem za gaučem na kterým seděl a chvíli čekala jestli si mě nevšimne. Vážně? Kouká na SpongeBoba? Chtěla jsem se strašně začít smát, ale udržela jsem se.
Vydala jsem ze sebe pouze tichý hlásek který říkal; ,,Ahoj." Jungkook se otočil a usmál se.
,,Ahoj. Pojď si sednout." poklepal na místo vedle něho. Tričko jsem si stahovala pořad níž a níž až jsem si nějak neuvědomila že výstřih mám bůh ví kde. Tričko jsem narovnala a sešla jsem si vedle něho.
,,Uhm...musela jsem si vzít tvoje triko. Moje oblečení jsem nemohla najít."
,,Však to nevadí. A jinak bylo na židli. Položil jsem ti ho tam." Měl na sobě mikinu a tepláky. Vedle něho byla huňatá deka. Koukl se na ní a vzal jí. Přikryl mě a ruku dal na opěradlo gauče za moje záda. Deku jsem si přitáhla více k sobě a zachumlala se do ní.
,,Promiň asi máš hlad, že? Upřímně vařit neumím, takže jsem se o nic nepokoušel. Ještě bych to tady podpálil." oba jsme se zasmáli.
,,Tak můžeme zajít do nějaké kavárny ne?" nabídl mi.
,,Jo klidně. Ale nevim jestli můžu někam jít, když vypadám takhle."
,,Vypadáš jako vždy. Nádherně." Slyšela jsem dobře? Co to momentálně řekl? Mgg.
Usmála jsem se a zakoukala se na animovaný seriál. Chvíli jsme koukali na televizi a pak se mě Kookie zeptal; ,,Půjdeme?"
,,Ano." odpověděla jsem malinko nejistě.

Šli jsme oba do jeho pokoje a vzali si svoje oblečení. Jungkook očividně neměl žádný problém se předemnou převléct. Jako viděli jsme se oba už v celé své kráse (nazí), ale pořad jsem se styděla.
,,Nechceš se otočit. Stydím se."
,,Nemusíš." uchechtl se. Pouze jsem nadzvedla jedno obočí a hned pochopil, že se má otočit.
,,Tak fajn." snažil se hrát naštvaného, ale pak se zasmál.
Oblekála jsem si triko a on se z ničeho nic otočil.
,,Hej. Jungkooku." trochu jsem vykřikla a udělala nafouklé tvářičky.
,,Prosim tě. Předemnou se stydět nemusíš. Stejně jsem tě už viděl celou." olízl si spodní ret. Bouchla jsem ho do ramene a z mého ,,uraženého" výrazu se stal usměvavý. Začal se smát taky. Chytl mě za boky a přitáhl si mě k sobě. Naklonil hlavu a tím mi dal znamení co chce udělat. Nebránila jsem se. Úplně jsem zapomněla na to, že ještě před několika dny mi řekl co ke mě cítí nebo spíš právě necítí a pak se tu pusinkujeme.
Jemně mě políbil. Tyhle chvíle jsou tak nádherné. Odtáhl se ode mne a chytl mě za ruku, aby mě mohl vytáhnout z pokoje. Vzali jsme si boty a šli jsme do kavárny.

Kavárna byla v tiché uličce kousek od Jungkookovi domu. Nebylo tam moc lidí, což bylo dobře. Sedli jsme si do zadní části kávárny naproti sobě.
,,Mám strašný hlad." prohlásil.
Můj žaludek odpověděl za mě; ,,Já taky." začali jsme se smát.

Když  k nám přišla servírka objednali jsme si co jsme chtěli a čekali na naší snídani.
Bylo ticho. Naše konverzace utichla. Upřímně jsem nevěděla jak konverzaci začít, ale Jungkook to vyřešil za mě.
,,Rae?"
,,Hm?" Koukal se mi hluboko so očí.
,,Chtěl bych ti vysvětlit co se minule stalo." jeho úsměv zmizel. Hluboce jsem se nadechla a pobídla ho, aby začal mluvit.
,,Noo...vím, že tě to asi ranilo. Asi určitě. Zacházel jsem s tebou jako s kusem hadru. Myslela sis že k tobě něco cítím a já ti řekl že ne.,, opět hluboký oční kontakt, ,,Ale přitom jsem sám dobře věděl, že ano. Nechtěl jsem připustit to, že jsem se zase zamiloval do nějaký holky o které nic nevím." jeho výraz byl omluvný, ,,Všiml jsem si jak si na mě furt koukala a všechno. Začal jsem pak po tobě koukat také. Líbilo se mi co to s tebou dělalo, když jsem byl v tvé blízkosti. Nemyslím to nějak špatně. Rae promiň, že jsem ti ublížil." leskly se mu oči. Jeho ruku, kterou měl položenou na stole jsem chytla a lehce stiskla. Koukl se na mě.
,,Jungko-" náš rozhovor přerušila servírka. Na stůl nám dala snídani a odešla. S Jungkookem jsme naše ruce rozpojili.
,,Tak se jdeme asi najíst ne?" řekla jsem.
,,Jo." vzali jsme si příbor a začali jíst.