Just You & Me

34.

,,Hej tak to není vůbec pravda." smála jsem se tak nahlas, že to musela slyšet celá Jižní Korea a bouchla jsem Kooka do ramene.
Naše cesta směřovala ze sushi baru zpátky k autu. Už se pomalu stmívalo, proto jsem čekala kdy hodin držku.
,,Asi bych tě měl zavést zpátky domů."
,,No, to by si byl hodný." zasmáli jsme se.

Sedli jsme do auta a čekala nás asi hodinová cesta zpět.
Padla na mě strašná únava, takže jsem po deseti minutách jízdy usnula.

,,Rae už jsme tady. Nehodlám tady stát s autem dokud se nevzbudíš. Rae." jemně do mě drkl.
,,Jo už jsem vzhůru." protřela jsem si oči a trochu se protáhla.

Odepla jsem pás a řekla jsem: ,,Už jdu tak si kdyžtak napíšeme. A děkuju za skvělý den." natahování jsem se po 'klice' auta a chtěla jsem vylézt ven. Ale Jungkook mě zastavil.
,,Uhm Rae?"
,,No?"
,,Můžu tě..obejmout?" Hsfkavhlgh!
,,J-jo."
Natáhl se směrem ke mě a objal mě. Já jsem hlavu zabořila do jeho ramene a vdechovala jeho vůni.
Čím dál tím víc mě překvapuje. Co vlastně ke mě cítí? Nebo to bere třeba jako kamarádské gesto? Ale jal chci víc než být jen kamarádi.

Objímali jsme se zhruba 2 minuty a pak jsem se odtáhla.
,,U-už budu muset jít. Tak ahoj." vyšla jsem z auta a rychle jsem šla domů.
Čekal až dojdu ke dveřím domu. U dveří jsem se otočila a zamávala jsem mu. Zamával mi nazpátek a jel domů.

Když jsem přišla domů nikdo v kuchyni ani v obýváku nebyl.
,,Jsem doma." zakřičela jsem a čekala jsem na odpověď. Ale nikdo neodpověděl. Rozhlížela jsem se kolem sebe jestli někoho neuvidim, ale nikde nikdo.
Vydala jsem se po schodech nahoru a nalhlédla do všech pokojů. To jako nikdo není doma?!
Šla jsem tedy do své koupelny, kterou mám vedle pokoje. Chtěla jsem se jít vysprvhovat.

*boom*

Rychle jsem vylítla z koupelny a běžela dolů. Měl srdce začali bušet více.

Když jsem seběhla schody, neviděla jsem nic jiného než samozřejmě mého debilního bratra, kterýmu spadla miska s polévkou na zem.

,,HyoWoo víš jak si mě vylekal?! To si nemohl říct, že jsi tady?" úplně strašně mě vytočil.
,,Sorry já jsem tě asi neslyšel měl jsem sluchátka." omluvně se na mě kouknul.
,,Arhh. A kde jsou rodiče?"
,,Šli ještě rychle do obchodu ti koupit jídlo a něco na jejich cestu."
,,Ok. Tak teď to tady ukliď než přijdou."
,,Pomůžeš mi?"
,,Ne."
,,Proč?" zeptal se zoufale.
,,Ty si to rozbil, já ne."
S nezájmem o mého bratra jsem odešla do pokoje.

Lehla jsem si na postel a projížděla IG a messenger.

Po chvíli projíždění mobilu jsem usnula s mobilem v ruce.

Omlouvám se za chyby, ale nebaví mě to po sobě číst😆 Teď mě čekají podzimní prázdniny, ale jelikož budu pryč, tak asi nic nevyjde. Ještě uvidím. Enjoy the story🖤