Just You & Me

31.

Koukl se na mě.

Chvíli jsme si koukali jen do očí, když v tom začaly padat malé kapky.
Náš oční kontakt to ale nepřerušilo. Jeho oči byly tak plné upřímnost a křehkosti. V tuhle chvíli jsem chtěla nejradši Jungkooka políbit. Ale neudělala jsem to.

Z malého deště se stal liják, který nebyl zrovna příjemný.
,,Měli bychom jít." řekla jsem Jungkookovi.
,,Jo, asi jo."

Zvedli jsme se z lavičky a šli po úzké cestičce.
Nikdo se neujmul slova dokud jsme nedošli na konec parku.

,,Půjdu tě vyprovodit."
,,Nemusíš vždyť strašně prší."
,,Ale já chci."
,,Děkuju." usmála jsem se a šli jsme směrem k mému baráku.

Opět se nikdo nedokopal promluvit. Panoval v nás nejspíše strach a nervozita. Ani jsme nevěděla co říct. Takže jsem vlastně byla i ráda, že je ticho.

Po 10 minutách jsme došli k mému baráku.

Jeho oči mě tak hypnotizovali.

Přerušila jsem náš oční kontakt.

,,Tak já asi půjdu. Děkuju že si mě vyprovodil." nahodila jsem lehký úsměv a pomalu se otáčela ke dveřím.

,,Počkej." chytnul mě za zápěstí a přitáhl trochu blíž k jeho tělu.

Jeho ruce se obmotali okolo mého pasu. Přitiskl si mé tělo k jeho.
Byla jsem v šoku.

Chvíli jsem přemýšlela jak mám zareagovat, ale jinak než mu objetí oplatit, to nešlo.
Moje ruce jsem obmotala kolem jeho krku a natiskla jsem se na něho snad ještě více než předtím.

Hlavu jsem si opřela skoro o jeho rameno a vdechovala jeho půvabnou vůni.

Tenhle pocit bych chtěla prožívat každý den.

Takhle jsme tam stáli dokud necítil, že se mírně klepu. Měla jsem úplně promáčené věci.

,,Už radši běž, ať nenastydneš." jeho ruce se spustili podél jeho těla a mě pohltila ještě větší zima.
Sáhla jsem po klice a otevřela dveře. Vstoupila jsem dovnitř. Zůstala jsem stát ve dveřích a pouze zámavala. Jungkook mi zamávál na zpět a odešel.

,,Ahoj, jsem doma."
,,Ahoj. Tak jaká byla přespávačka?" zeptala se nadšeně mamka.
,,Uhm." , její otázka mě zaskočila ,,Jo super." cítila jsem se hrozně, že lžu.

No vlastně mami já nespala u kamarádky, ale u mého crushe. Večer jsme dělali dospělácké věci a tak. Takže super.

To asi ne no.

Po schodech jsem zamířila do pokoje. Svůj počítač jsem vzala ze stolu a lehla si. Zapla jsem ho. Hned na mě vyskočilo pár upozornění na Skypu. Psala mi HyunMi.

HyunMii💜 je online.

Já: ahooj

HyunMii💜: hi jdeš volat?

Já: oki

HyunMii💜 Vám volá📞

Hovor s HyunMii💜 01:31:24

Když jsme dovolali s HyunMi, tak jsem si lehla. Zavřela jsem oči. Po chvíli jsem usnula.

18:45

,,Rae vstávej. Je večeře." promnula jsem si oči a protáhla se.
Zvedla jsem se z postele a šla dolů.

Na stole už bylo prostřeno. Sedla jsem si. Já, mamka, taťka a brácha. Celá rodina pohromadě.

Mamka nandala všem jídlo a sedla si zpátky k nám.

Pustili jsme se do jídla.

,,No. Chtěli jsme vám něco říct." zvedla jsem pohled od talíře a koukla se na ně.

,,Budeme muset odjet na dva měsíce do Německa." s bratrem jsme se na sebe koukli a pak zase na rodiče.

,,Jako i my?" zeptala jsem zmateně.
,,Ne. Budete muset být u tety."
,,A nemůžeme být doma?" povzdechl brácha.
,,No ty určitě ne."
,,Achjo."
,,A já bych mohla?" pozvedla jsem obočí.
,,Přemýšleli jsem nad tím."
,,Prosím. Já to tady zvládnu."

,,No uvidíme. Domluvíme se zitra, ale teď už jezte."

Hii💜 Snažím se psát co nejvíc. Takže se těšte na další kapitolky.

GN😴💜