Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr

>2<

Měl jsem neskutečný nutkání napsat Dominikovi. Nevím co, nevím proč.
Seděl jsem na posteli, měl hlavu položenou na kolenech a s všudypřítomným pláčem pozoroval rušnou ulici asi deset pater pode mnou.
Jaká je šance, že pád z této výšky přežiju? Aa... Zase uvažuju jak kretén. Maty, už se kurwa vzpamatuj!
Předstírat, že neslyším zvonící mobil, mi moc nejde. A ta písnička mě začíná docela srát. Zvednu se z postele a dojdu si ke stolu pro mobil.
,,Ahoj, co je?"
,,Ahoj, jenom jsem se chtěl zeptat, jak se máš?"
,,Ále, jde to. Co ty?"
Nechtěl jsem mu lhát. Když mu řeknu pravdu, ptal by se. A to já nechci.
,,Taky docela v pohodě. Těšíš se na Vánoce?"
A jo. Za měsíc už jsou Vánoce. Jsem já to ale dement...
,,Docela jo."
,,Počkej, ty vlastně budeš na Vánoce sám, co?"
Dominik je jedinej člověk, kdo ví něco o mojí minulosti. A proto o mě má větší strach, než by měl.
,,Ne... Teda vlastně jo."
,,Nechceš, abych za tebou přijel?"
,,Ne, to je v pohodě, já to zvládnu sám, já..."
,,Maty, poslouchej mě. Jedna z nejhorších věcí je být sám na Vánoce."
,,Dobře, ale... Co tvoje rodina?"
,,Oni to nějak zvládnou."
Nechtělo se mi věřit, že mě upřednostňoval před svoji vlastní rodinou. Ale zamyslel jsem se. Kdybych bydlel s, nebo minimálně měl rodiče, asi bych měl Domču taky radši, protože pro mě znamená fakt hodně.
,,Tak.. Tak dobře."
Možná to bude fakt lepší, protože s mojí mentalitou bych se do Vánoc asi zabil, nebo minimálně skončil na někde psychiatrii nebo něco v tom stylu.
,,Kdybych mohl, tak tě teď obejmu, bráško!"
V jeho hlase jsem poznal upřímnou radost. Tu u Dominika poznám vždycky.
,,Já tebe taky."
Předstíral jsem radost a doufal, že to nepozná. Ne že bych nebyl šťastný, že tu bude. Ale bohužel prostě deprese nadevše. A tečka.
,,A kdy mám přijet?"
,,Můžeš klidně hned."
,,Dobře, takže o víkendu?"
Podíval jsem se na displej mobilu. Bylo 29. listopadu, středa. Jak tak koukám, tak nemám vůbec žádný pojem o tom, co je za den.
,,Fajn, o víkendu."
,,Tak.. Se uvidíme, přes týden mužem ještě popsat nebo zavolat."
,,Okej, tak zatím čau, Domí."
,,Ahoj, Maty."
,,Čau, Domí."
Líbí se mi ho oslovovat Domí.
Hodil jsem mobil na postel. Zavibroval na znamení, že přišla zpráva.

Počkáš na mě na hlaváku? (:

Po tak dlouhé době se mi na rtech objevil upřímný úsměv.

Počkám <3

*Anime 4life (:

(Btw.co byste řekli na to, kdybych vydávala každé úterý a pátek kolem 19:15? #nikdozvásnetuší😏😂🖤)