Dominik tam zůstal sedět. Pořád držel Matyho ruku, jejíž stisk už však dávno povolil. Po tvářích mu stékaly proudy slz. Měl pocit, že každou chvíli musí dojít. Ale pokračovaly dál kdovíjak dlouho.
,,Nezapomenu." zašeptal. ,,Nikdy."
Stál na nádraží. Na tom, na kterém byli s Matym. Čekal na autobus.
Přeběhl přes koleje dozadu za nádraží. Bylo mu jedno, že pak bude muset jít pěšky, prostě se sem potřeboval ještě aspoň jednou podívat. A nejspíš naposledy. Prohlížel si krásnou vyhlídku na Prahu. Tolik vzpomínek. Na něj.
Dorazil domů. K Matymu domů. Už psal zprávu domů, že dorazí dříve. Všiml si hrnečku od kakaa stojícího na stole. Byl Matyho kdysi dávno ho dostal od Dominika. Odmítal pít kakao z čehokoliv jiného.
Domi ho vzal do ruky a prohlížel si ho. Dopil posledních pár kapek kakaa usazeného na dně.
Pomalu otevřel dveře. Udeřila do něj bodavá zima. Přicházela od dokořán otevřeného okna.
,,Kdo pořád otvírá to okno..." řekl si potichu. Nemohl si pomoct. Ze všeho viděl Matyho. Všechno mu ho připomínalo, absolutně všechno. Posadil se na jeho postel a zamotal se do jeho peřiny. Hlavu zabořil do jeho polštáře. Voněl po něm. Po tom šampónu, co vždycky používal.
A takhle usnul. Usnul s vědomím, že už tu není a nikdy nebude.
>THE END<
(To co teď napíšu k příběhu přidat můžete nebo nemusíte, jak chcete. Právě mě to napadlo, a jsou tak dvě hodiny ráno, takže na to berte ohled)
Krátkovlasá blondýnka prudce vstala od stolu. Ani si nevšimla toho, že ji tužka vyletěla z ruky.
Udělala pár koleček po místnosti. Potom se rukama opřela o židli a znovu si přečetla poslední věty svého příběhu, který právě dopsala.
,,Co to kurva...-"
>THE END²<
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfic„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
