Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr

>11<

,,Maty?"
Domčův hlas se rozléhal tmavým bytem.
,,No?"
Pořád jsem koukal do stropu. Věc, co jsem teď chtěl, bylo spát.
,,Ty už zítra jdeš do školy naposledy, co?"
,,Jo."
Ticho. Ticho.. Už asi usnul.
,,Tešíš se na Vánoce?"
Tak ne.
,,Jo."
Na Vánoce strávené s ním nejvíc.
,,Máš něco, co by sis přál k Vánocům?"
Počkat.. Je vůbec něco, co fakt chci? 
,,Hele, ani nevím."
,,Tak dobře."
,,Domí? Nevadí ti, že jsi tady?"
,,Kdyby mi to vadilo, tak už tady nejsem."
,,A co na to rodiče?"
Věc, která mě fakt dost zajímala.
,,Nejdřív mě nechtěli pustit. Ale po tom, co jsem tři dny v kuse pořád jenom prosil, tak mě s poznámkami o tom, že jsem gay a že spolu chodíme, pustili."
Usmál jsem se. Hezky.
,,To máš teda rodiče."
,,To jo."
Na jeho hlase bylo znát, že se usmívá. Na tom mém trošku taky.

,,Nebude ti vadit, když si na hoďku až pět rozsvítim?"
,,Proč?"
,,Matika."
Zase domácí úkol.
,,Nechceš s tím pomoct?"
,,Okej."
Dominik je moje záchrana. Zas.
V tenhle moment by mi rodiče asi nejspíš vyčetli, proč jsem si to neudělal dřív.

,,Díky."
Asi po  dvou hodinách jsme společně splácali něco, co aspoň trošku připomíná nějakou matematiku.
,,Nemáš za co."
Ten úsměv byl prostě droga.
,,Dobrou noc, Domí."
,,Dobrou, Maty."
,,Dobrou."
Zhasnul jsem světlo a zase se zasnil. Koukal jsem se z okna na hvězdy. Vzpomněl jsem si na větu, kterou mi někdo říkal, když mi bylo asi šest.
Vše je skryto ve hvězdách.
Nevím, kdo mi to říkal a ani proč si to pamatuju. Usmál jsem se.
Za poslední dva roky jsem poprvé usínal s dobrým pocitem.

Vánoční vajp 🌚

Nevim proč, ale s každou kapitolou mám čím dál větší strach, že si tohle Dejzr nebo MaTTem přečtou. Prostě i když vím, že to není možný, stejně se toho hrozně bojim, idk why 😂🌌