,,Domi?" pošeptal jsem jak nejhlasitěji mohl a doufal, že mě uslyší. Trhnul hlavou a podíval se mým směrem.
,,Domi." vydechl jsem znovu.
,,Ty.... Jsi vzhůru." pousmál se. Jeho pokus o to zůstat v klidu selhal ve chvíli, kdy se mi vrhnul kolem krku.
,,Ani nevíš, jak jsem za to rád." brečel radostí. Mě se taky oči zalily slzami ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že to nebude na tak dlouho, jak si myslí. Bylo mi ho líto. Dal jsem mu falešnou naději. Falešnou naději, že zůstaneme spolu. Tak jsem úplnej idiot? Proč jsem to udělal? Už z toho ale nemůžu vycouvat. Jak jsem si mohl někdy myslet, že to bude fajn?
,,Domi?" podíval jsem se mu do očí. Cítil jsem, že caš ubíhá. Ubíhá rychleji než kdy dřív. Každou vteřinu jsem se cítil hůř a hůř.
,,Nezapomeneš na mě?"
Přitáhl jsem si ho do polibku. Pamatuju si ty časy, kdy bych za tohle dal vše. Chtěl jsem mu ukázat, že to prostě cítím stejně jako on.
,,Prosím?" podíval jsem se na něj.
Neodpovídal.
,,Nezapomeneš na mě?" zopakoval jsem otázku.
,,Ne, Maty. To nemůžeš. Musíš tu zůstat...."
,,Nemůžu." přerušil jsem ho.
,,Slib mi, že na mě nezapomeneš. Prosím."
,,Slibuju.." chytil mě za ruku.
,,Děkuju." věnoval jsem mu upřímný úsměv. Skoro jediný upřímný za posledních pár měsíců. A taky poslední.
Bylo tohle hodně egocentrický? Jinak se vám všem moc omlouvám :dd
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
