Začala mi docházet jedna, pro mě dost zásadní věc. Dost by mě zajímalo, jak to teď hodlám zvládat, když je tu Domča. Závislosti na řezání se asi jenom tak nezbavím. Depresí a probrečenejch hodin asi taky ne. A výčitků svědomí z toho, že jsem Domčovi něco slíbil už vůbec ne. A to zas dopomáhá těm depresím. Prostě to spolu všechno dost souvisí. A všechno je jenom souvislost se špatnou věci, kterou si ničím život ale zároveň mi zatraceně pomáhá. Ale kdybych nedal ten slib Domčovi, všechno by bylo jednodušší.
Takhle... Mám deprese z toho, že porušuju slib. A řezu se proto, že mám deprese. Je to prostě kruh a bude se opakovat. Pořád dokolečka.
Zajímalo by mě, jak dlouho tohle bude ještě trvat. A hlavně, jak to skončí. Jedna věc je jasná. Špatně. Pro mě, i pro Dominika. A v tuhle chvíli už to prostě nemůžu ovlivnit. Už jsem zašel moc daleko na to, abych mohl vycouvat. Už zase. Jako kdyby tohle byl novej začátek. Novej začátek špatný věci. Znova.
Dostal jsem se do situace, kdy nechci přestat. Vím, že to je špatný. Všechno si plně uvědomuju. Ale nechci přestat. A i když se snažím chtít, prostě to nejde. Ze já jsem ty střepy hned nevyhodil.
V cestě mi pořád stojí rádoby problém jménem Dominik.
Pokud si teď říkáte, jak někdo může být závislej na sebepoškozování.. Nevíš dokud nezkusíš🙃
Enjoy🏳🌈
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
