,,Probouzí se!" Domčův hlas zněl nadšeně.
,,Maty, jak ti je, řekni něco, prosím. Nebo aspoň otevři oči."
Zavrtěl jsem hlavou.
,,Nemusíte se snažit. Teď to nemá cenu, když s vámi nechce-"
,,Ale má!" přerušil neznámý hlas zase ten Dominikův.
,,Maty. Sice nevím, jestli mě vnímáš, nebo ne. Nevím ani, jestli si mě vůbec pamatuješ.Ale pamatuj si. Musíš se z toho dostat, rozumíš? Prostě musíš. Nezvládnul bych to tu bez tebe. Až se z toho dostaneš, budeme se moct vrátit domů. Můžeme spolu každé ráno pít kakao, chodit ven, do noci si povídat nebo koukat na filmy, přesně tak, jako dřív. Bude to tak, to ti slibuju. Slibuju ti, že se z toho dostaneš. Teď jenom musíš bojovat. Zvládneš to, já ti věřím. Musíš."
Stálo to hodně síly, ale povedlo se mi se usmát a trošku pootevřít oči."
,,Maty!" vykřikl a opatrně mě objal kolkolem ramen. Chtěl jsem ho taky obejmout, ale moje síly se zmohly jen na to, zvednout ruce jen o pár centimetrů, předtím než sebou zase praštily o zem.
Uslyšel jsem pronikavý zvuk. Nepřestával. Začínalo se mi znovu mlžit před očima. Najednou kolem mě bylo strašně moc lidí. Ale já poznával jen jednoho. Dominik mě chytil za ruku a nepřestával opakovat moje jméno.
Můžete mi někdo vysvětlit co jsem to udělala a kam tenhle příběh míří?
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
