Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr

>38<

,,Tak?" zeptala se Lydia po tom, co jsme se znovu usadili do trávy.
,,Cože?" bylo jediné co jsem dokázal říct. Bylo tu tolik otázek...
,,Já... Já to nechápu.." řekl jsem nekonec.
,,Nemusíš to chápat."
,,Cože? Ale..."
Lydia mi dala prst před pusu.
,,Pššt."
Asi měla tušení co by nastalo.

,,Kde to vůbec jsem?" zeptal jsem se po chvíli.
,,Jak jsem se sem dostal? A proč? Je to jenom...... v mojí hlavě?"
,,Už jsem ti říkala, ne vždycky svojí mysli můžeš věřit."
,,A jak to s tím jako souvisí?"
,,Ty to nevidíš?"
Mlčel jsem.

,,Zamysli se. Prakticky vše je jen v tvojí hlavě no ne? Pohled na svět a tak. Tvoje názory, tvoje povaha a hlavně tvoje duše."
Zůstal jsem na ní zírat s otevřenou pusou.
,,Tělo je jenom skořápka, jenom krunýř chránící křehkou duši každého z nás. Jednou ale přijde čas, kdy se skořápka stane opotřebovanou. Nebo se poškodí, jako v tvém případě. Duše si musí najít novou."
,,Počkat, počkat.. Snažíš se mě teď připravit na.....?"
,,Nepřerušuj mě. Tohle je místo, kam duše odchází jen na chvíli. Odchází si oddychnou a tak, znáš to."
,,A co tu děláš ty?"
,,Meditace," odpověděla. ,,Je zo neskutečně uvolňující."
Mlčela. Přemýšlel jsem, co bych měl říct. Otázek mám ještě více než předtím.
,,Takže tady jsou životy všech lidí v kómatu." přemýšlel jsem nahlas. ,,Proto můžou spát roky. Jsou tady, nechtějí zpátky. Je to tu strašně krásný."
,,Proč tu nezůstat viď?" pousmála se Lydia.
,,Ale co Dominik? Co by dělal beze mě?"
,,To už nebude tvoje věc."
,,A co bych já dělal bez něj?"
,,Zapomeneš na něj. Na všechno, co jsi zažil ve svém těle pod štítkem Matyáš."
,,Áha."
,,No nezní to lákavě?"
,,Ne, nezní."
Otočil jsem se k ní zády.
,,Maty."
,,Nech mě." snažil jsem se nerozbrečet.
Položila mi ruku na rameno.
,,Ty si neuvedomuješ, jakej je to risk, Maty. Ta rána do hlavy poruše co máš v mozku moc nepomohla. Je možný že se probudíš a nebudeš moct mluvit. Nebudeš moct chodit, slyšet, nemusíš si ho ani pamatovat."
Zvedl jsem k ní hlavu.
,,To chceš?"
,,Co si myslíš že by bylo lepší. Někdo za tebou přijde a řekne ti, že někdo koho miluješ právě umřel nebo za tebou přijde ten koho miluješ a zeptá se tě kdo jsi?"
,,To musíš rozhodnout sám."

***

Neexistovalo by, abych si svým rozhodnutím nebyl stoprocentně jistý. S Lydiou jsem to probíral sice se slzami v očích, ale jsem si jistý, že je to rozhodnutí správné.
,,A pamatuj si, nebudeš mu chybět. Jednou budete zase spolu, to ti slibuju."

Říkáte si právě teď něci ve stylu "WTFFFF CO JE TO ZA SRAČKU" a nechápete to? Já taky hehe

(Neni to poslední kapitola, klid xdd)