Koukal jsem se do stropu a přemýšlel. Přemýšlel jsem o dnešku. A o tom, co se stalo. Začínám pochybovat o tom, že to zvládnu. Je to těžší, než to že začátku vypadalo.. Podíval jsem se na Dominika. Spal. Tělem na půl na zemi, ale spal. Se mu ani nedivím, kdoví kolik je... Podíval jsem se na mobil. Bude čtvrt na tři za chvíli. Zabořil jsem hlavu do polštáře. Nejsem unavenej...
Potichu jsem vstal a po tmě přešel do kuchyně.
Ve chvíli, kdy jsem se stále potmě s hotovým hrnkem kakaa posadil na zem, mi došlo, jak dobře svůj byt znám. Začal jsem usrkávat horké kakao. Chtěl jsem zase přemýšlet nad svým depresivním životem, než mi došlo, že by to asi nedopadlo úplně nejlíp. Myšlenkama jsem se přenesl k Dominikovi. Pořád jsem se kvůli němu cítil hrozně provinile.
Začal jsem vnímat chuť kakaa a zvuky z ulice. Zkrz žaluzie na okně, pod kterým jsem seděl, se na zem malovaly slabé světelné proužky od pouličních lamp. Sice moc světla nevydávaly, každopádně vypadaly hezky.
Zaposlouchal jsem se do těch zvuků. Nikdy dřív jsem je nevnímal tak, jako teď. Vždycky pro mě byly otravné. Důvod, proč mám většinu dne na uších sluchátka. Fakt netuším, co se se mnou děje. Strašně zvláštním způsobem přemýšlím, teďka...
Na můj vkus.. Až moc pozitivním.
Je smutný si uvědomit, že i tenhle cringe je napsanej líp než kdybyvh to napsala teď 🙃
Hej, ale let's be honest, jak se mi to povedlo tak hezky napsat?😂😂
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
