Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr

>6<

Domča je ve sprše a já ležím na posteli a projíždím instagram.
Napadlo mě jít dělat něco efektivnějšího. Rozložit jsem gauč a vyndal náhradní peřinu a polštář, pro Dominika. Když už jsem vstal, vzal jsem si z poličky v kuchyni sušenku a vrátil se na svoje oblíbené místo. Nasadil jsem si sluchátka a zaposlouchal se. Nekontrolovaně mi po tváři stekla slza. Zase...
Přes sluchátka jsem zaslechl, že přestala téct voda. Kurwa. Setřel jsem si slzy a doufal, že si Domča nevšimne.
,,Maty, co ti je?"
Gratuluju, Matyáši, za nejlepší herecký výkony ever. Fakt...
,,Nic. Proč?"
,,Jenomže to vypadá že jsi... brečel."
Nevěděl jsem, co říct. Mlčel jsem, dál projížděl insta a jedl tyčinku.
,,Dobře, budu ti věřit."
Lehl si na gauč.
,,Díky."

Šel jsem se vysprchovat. Vzpomněl jsem si na střepy, které zůstaly v šuplíku v kovové krabičce. Mohl bych je přestěhovat do koupelny. Když tu je Domča, nemůžu se řezat před ním.
To mě znovu rozbrečelo. Slíbil jsem mu, že už to dělat nebudu. On byl ten, kdo mi pomohl nejvíc. A já jsem teď znova upadl do závislosti na řezání. Jsem špatnej člověk.. A kamarád ještě horší..

Vrátil jsem se do pokoje. Domča jen tak ležel a koukal do stropu. Měl úplně prázdný pohled.
,,Domí, je ti něco?"
,,Ne."
Podíval se má mě a jeho oči znovu nabraly barvu.
,,Dobře."
Zhasnul jsem světlo a rozsvítil jen lampičku. Chtěl jsem zase brečet a řezat se. Už si tyhle zkurwený myšlenky fakt musím zakázat...
Pustil jsem si anime písničky do sluchátek a doufal, že se to zlepší. Chtělo se mi brečet ještě víc. Přestával jsem nad sebou mít kontrolu.
,,Dobrou, Maty."
Domča zhasl lampičku. Já jsem mu za to tak vděčnej.
,,Dobrou, Domí."
Moje slzy už setkaly po tvářích. Přetočil jsem se na druhý bok a koukal oknem na hvězdy.
Proč já?

*Co k tomu dodat... Míček :D
Btw. To je tapeta, takže prosím (: