Vzbudila mě bodavá zima. Otevřel jsem oči. Venku byla ještě tma. A okno bylo otevřené na ventilačku.
,,Kdo pořád otvírá to okno sakra?"
Zavřel jsem okno a zatáhl závěs.
,,Domí?"
Nic
,,Dominiku? Jsi tu?"
Ticho.
,,Domino!"
Začínal jsem pomalu propadat panice.
,,Dominiku jestli si děláš srandu tak se na to vyser a ozvi se mi."
,,Domi, prosím, dominiku!"
Nic. Přišel jsem ke dveřím a zkusil je otevřít. Snad mě tady nezamkl!?
Zkusil jsem to znovu. Nejde to, prostě to nejde.
Snažil jsem se dveře otevřít asi hodinu. Potom jsem to vzdal a sedl si před ně. Otřel jsem si zpocené čelo. Kdo by to byl řekl, že vás jenom blbý otvírání dveří tak moc vyčerpá?
Wait a minute.. Proč potím.... Krev? Podíval jsem se na svojí ruku. Byla od krve. Ale nic mě nebolelo, žádnou ránu jsem neměl. Byla i na klice. Vlastně... Celé dveře byly od krve. To už bylo? Jak jsem si toho mohl nevšimnout? Počkat. Není to..... Není to Dominikova.. Ne! To nemůže takhle nesmíš myslet Maty, hlavně klid, hlavně klid. Musí přece existovat rozumný vysvětlení, proč je Dominik pryč, dveře jsou zamčený a je na nich krev, no ne?
Mam pocit že asi ne. Zvedl jsem se. Chtěl jsem se jít podívat z okna. Třeba tudy vede cesta ven.
,,Jauuuuuuuu!!!" zaúpěl jsem. Ta ostrá věc na zemi tam dělá jako co. Nevědomky jsem se složil na zem. Z chodidla mi proudila krev. Hodně, hodně krve. Na zemi ležel nůž nůž obrovský a ostrý tak, že to snad ani možný není. Začínal jsem vidět rozmazaně. Slyšel jsem hlasy a viděl postavy. Slyšel jsem jeho hlas.
,,Dominiku!" pokusil jsem se z posledních sil zakřičet. Hlasy sílily. Obrysy se začínaly rýsovat.
Kousek týhle kapitoly je napsanej před půl rokem, kousek jsem dopsala před týdnem. Podle mého UPŘÍMNÉHO názoru změna k horšímu 🙃
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
