,,Jaká je šance, že přežije?" slyšel jsem Dominikův ubrečený slabý hlas.
,,Už jsme tu měli více lidí, jako je on.. A.... Nepřežil nikdo z nich. Je mi to moc líto." odpověděl ženský hlas.
Cože? Nepřežil? Ale já musím přežít! Musím pro Dominika.
,,Vím, že mi do toho nic není, ale řekl by jste mi, jak to bylo? Třeba bych dokázala pomoct." ozval se po chvíli ženský hlas.
,,Dobře." odpověděl Dominik. Tak takhle to Lydia myslela. Dominik mi teď vše řekne. Sebral jsem všechny síly a pootevřel oko. Ta dívka proti Domčovi totiž BYLA Lydia. Mrkla na mě. Pokusil jsem se pousmát. Myslím, že mě pochopila. Zavřel jsem oko a poslouchal.
,,Den předtím byl strašně zvláštní den. Mě se málem omylem povedlo vypadnout z okna. A jemu málem schválně. Už v minulosti měl sebevražedné myšlenky a ubližoval si, nevím proč. Byl jsem s ním, abych ho hlídal."
Bylo absurdní, že jsem se ještě pár hodin zpátky málem pokusil o sebevraždu a teď bojuju o svůj vlastní život. Poslouchal jsem dál.
,,Stalo se to v noci. Nejspíš byl vystresovanej, nevím. Pořád dokola ze spaní říkal moje jméno. Vrtěl se a házel s sebou. Třeba i kopal do zdi."
To jsem se snažil vykopnout dveře. Takže to byl vážně sen?
,,A potom jsem uslyšel obrovskou ránu. Rychle jsem rozsvítil. Spadl na zem a cestou se nejspíš vzal o roh stolu nebo skříně. Přestal mluvit a i se hýbat. Tekla mu krev."
To bylo to pocení krve. Ta ruka, klika, dveře.
,,Úplně jsem zpanikařil. Zavolat někomu o pomoc mi došlo až déle. Mezitím jsem se mu snažil tu krev nějak zastavit, ručníky a tak. No, a dál už to znáte.."
Měla pravdu.....
Takže tohle je poslední předepsaná kapitola, další bude až jí dopíšu😂
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
