Připadalo mi, jako kdybych tam v Dominikovo obětí seděl už hodiny. Pořád jsem tiše brečel. Mám pocit, že těžce nedávám svůj život.. Fakt.
Sundal jsem hlavu z jeho ramene a zadíval se mu do očí. Taky je měl trošku červené. Narozdíl ode mě, protože já jsem měl oči nejspíš asi jako rajče. Dal mi ruku na rameno a já sklopil zrak. Připadal jsem si fakt strašně.
,,Maty.."
Znovu jsem se mu podíval do očí. Snažil jsem se potlačovat další nával slz.
,,Slib mi, že toho necháš. Prosím.."
Jeho oči se leskly a červenaly čím dál tím víc.
Mě po tvářích už zase stékaly slzy.
,,Maty, nebreč.." řekl slabým hlasem a pevně mě objal. Jeho obětí jsem mu oplatil.
,,Zkusím to. Domí... Slibuju.."
,,Děkuju."
Na jeho hlase bylo znát, že brečí. Na tom mém taky. Vzpomněl jsem si na události, či se deky před půl rokem. Jakoby se historie opakovala.
Ale.. Tenkrát se mi od něj nedostávalo tolik lásky, soucitu a pomoci, jako teď.
Naučil jsem ho, že život je boj.
Uh... Ahoj? Po půl roce? Jestli jste tu někdo ještě zůstali tak ano, tento příběh pokračuje, jeej.
Mám už dvacet kapitol předepsaných přes půl roku takže jo, je to cringe af ale nevadí xDD
Ano, dopíšu to cuz už mě nebaví to mít v rozepsaných. Takže jo, snad se vám splnil vአCELOŽIVOTNÍ SEN😂
Kapitoly budou vycházet jak se mi bude chtít, ale jedna v týdnu a jedna o víkendu k?
Už teď je tohle obkecávání delší než ta kapitola ale nevermind xd
Ale už cssss
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
