Už jsem skoro nevnímal nightcore a anime songy, co mi hrály do sluchátek. Zase jsem seděl na posteli opřenej o zeď a zase brečel. A zase neznal důvod. Všechno se to pořád opakuje. Zas a znova.
Snažím se bojovat s nutkáním se zase začít řezat. Ta závislost z mojí hlavy nikdy nevimizela. Neřezal jsem se od té doby, co jsem Dominikovi slíbil, že přestanu. A taky jsem přestal. A nechápu, jak jsem to vydržel. V mojí mysli spolu bojují touha po řezání a slib, co jsem dal Dominikovi. Otvírám šuplík a vyndám malou kovovou krabičku. Posadím se na postel a otevřu jí. Ty střepy jsem tak dlouho neviděl. Chyběly mi. Jeden jsem vyndal a jemně s ním jezdil po kůži. Střep mi zatím nic nedělal.
,,Dominiku, promiň!"
Můj hlas se rozléhal bytem. Přitlačil jsem na střep a na předloktí si tím vytvořil šrám, postupně se zbarvujíc do červena. Hned jsem se cítil mnohem líp.
Hledám ve skříni nějaké tričko s dlouhým rukávem. Už dost dlouho jsem žádné nenosil. Nemusel jsem nic skrývat. Ale teď už zas musím. Povzdechl jsem si. Všechno by mohlo být v pohodě, kdyby na vás na ulici každý nekoukal jako na sebevraha.
Tričkem stále ještě prosakovala troška krve. Výhody černých triček.
Zase jsem se sluchátky na uších pozoroval ulici.
Doufam, že si Domča ničeho nevšimne. Však přijede už zítra odpoledne. Teď, když už není tak horko, jako v létě, nemuselo by mu připadat divné, že mám dlouhý rukáv. Skvěle...
*Neptejte se. Jako předlohu jsem použila screenshot z reklamy na nějaký random knihkupectví :D
A sorry za zpoždění xdd
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
