Posadil jsem se ještě víc na kraj. Pár milimetrů mě dělilo... Nejspíš od smrti vzhledem k tomu, jak je to vysoko. Jenom jsem prostě koukal dolů.
Nádech, výdech..
Po chodníku podemnou prošel člověk. A co s tím? Počkal jsem až zapadne za roh a pevně zavřel oči.
Nádech...
Někdo mě chytil zezadu za pas a strhl k zemi. Že vůbec říkám někdo.
Naskytl se mi pohled do těch nejhezčích čokoládově hnědých očí.. Celé se leskly.... Bylo to na něm vidět.
,,Přeskočilo ti?"
V tu chvíli mi došlo, co jsem vlastně chtěl udělat.
,,Já... Já nevim... Asi jo."
Položil jsem si hlavu na jeho rameno a zavřel oči. Byl jsem zmatenej.. Netušil jsem, jak bych se měl cítit.
Objal mě.
,,Nevim, co se mnou je."
Připadalo mi, jako kdyby uplynulo několik hodin.
Domča zavřel okno.
,,Teď je tu pěkná zima."
,,To jo, no."
Odmlčel se.
,,Chtěl bys teda to kakao?"
,,Tak jo."
Pokusil jsem se na tváři stvořit něco aspoň trochu podobné úsměvu. No, nepovedlo se.
Šel do kuchyně a já jsem šel za ním.
Za chvilku už jsme oba stáli opření o linku s kakaem v ruce.
,,Slib mi, že už žádný blbosti, Maty."
Přestal jsem zkoumat zem a zvedl na Domču pohled.
,,Slibuju." řekl jsem polohlasem a postavil na linku prázdný hrnek od kakaa.
Co všechno by se mohlo změnit?
Vím že jsem řekla až v neděli, ale ani mě už se nechtělo dál čekat xd
ČTEŠ
Byli jsme jen kamarádi... |MaTTejzr
Fanfiction„ ,,Okej.. Tak za prvé.. Je mi zima, za druhé jsem tvůj pes a za třetí mám kakao." Ozval se neidentifikovatelnej zvuk, kterej pravděpodobně vydal Dominik.. Dobře, dobře, znělo to jak nadrženej lachtan.. ,,Kakao jsem neměl už víc jak devět hodin." ...
