My Wolf Love

2.chapter ♠ Královna školy

Ráno jsem si dala dlouhou sprchu. Potom jsem se namalovala a oblíkla se. Vzala jsem si černé džíny, které měli uměle vytvořené díry a volné růžové tričko.

,,Dobré ráno mami!" pozdravila jsem mamku, když jsem přišla dolů.

,,Dobré zlato. Co si dáš k snídani?" zeptala se a dala mi pusu na tvář.

,,Dám si jogurt, díky." řekla jsem a máma mi podala jogurt.

Když jsem dojedla, rozloučila jsem se s mámou a odešla z domu. Nasedla jsem do auta a jela do školy.

,,Ahoj Mel! Hádej, co je dneska za den?" zeptala se mě Emily hned, jak jsem vystoupila z auta.

,,Středa?" zeptala jsem se jí.

,,To jo, ale dneska se uzavírají hlasy na královnu školy a odpoledne to vyhlásí!" řekla nadšeně.

,,Jóóó!" začaly jsme obě skákat radostí a objímaly se. Já jsem královnou školy už tři roky. Vím, že Emily vždy skončí druhá, ale jsem ráda, že mi to přeje.

**********

Na obědě jsme čekali až vyhlásí výsledky. Bylo jasné, že to budu já nebo Emily.

,,Tak jo, studenti." začal ředitel, když přišel do jídelny a vylezl na pódium. ,,Jako každoročně se konala soutěž Královna školy. Každý mohl hlasovat o nejoblíbenější, nejsympatější a nejmilejší dívku u nás na škole. Teď mám v ruce výsledek." řekl a otevřel obálku. ,,Tento rok se stává královnou školy..." počakal, aby nás napnul. ,,Melisa Montgomeriová!" vykřikl a všichni začali tleskat.

,,Gratuluji!" řekla Emily a obejmula mě. Potom do mě strčili, ať jdu na pódium.

Rychle, ale ladně jsem tam došla. Pan ředitel mi na hlavu dal korunku. Potom jsem došla k mikrofónu a měla jsem pronést řeč.

,,Já vám chci moc poděkovat. Tohle je už moje čtvrtá korunka a já jsem za ní moc rád. Doufám, že vás nezklamu. A ještě jednou velké díky!" řekla jsem a krásně se usmála. Potom jsem slezla z pódia a šla se obejmout s mými kamarádkami.

**********

Odpoledne jsem si šla zaběhat do lesa. Dělám to skoro každý den. Nandala jsem si sluchátka a pustila si hudbu.

Nějak jsem se zamyslela a když jsem se zase vrátila do reality, uvědomila jsem si, že jsem se ztratila. Vypnula jsem si hudbu a snažila se najít cestu zpět.

Ušla jsem pár metrů a všimla si, že přede mnou je starý schořený dům. Vypadalo to strašidelně a něco mi říkalo nechoď tam! Ale moje zvědavost byla větší.

Když jsem přišla blíž, došlo mi, že tenhle dům patřil rodině Haleů, ale někdo ho zapálil a skoro celá rodina v něm schořela. Děsivý příběh!

,,Co tady děláš?!" uslyšela jsem za sebou hluboký hlas. Lekla jsem se tak, že jsem nadskočila. Otočila jsem se a přede mnou stál hezkej kluk. Z očí mu šel, ale děs.

,,Já-já jsem šla běhat a stratila se." řekla jsem a snažila se nebýt vyděšená.

,,Tohle je soukromý pozemek. Já taky nelezu k tobě domů." řekl hrubě.

,,Já jsem nevěděla, že je to sukromý pozemek. Vypadalo to, že tady nikdo nebydlí."

,,Tak teď to víš a můžeš jít domů." řekl a mračil se.

,,Jo, asi půjdu." řekla jsem a podívala se za sebe. Když jsem se otočila zpátky, ten kluk byl pryč. Jen jsem si odfrkla a šla jsem hledat cestu domů.