My Wolf Love

10.chapter ♠ Derek is weird

Po volleyballe výjdu z budovy školy a pořádně se nadechnu. Venku je krásně. Svítí slunce a lehce vane vánek. Volleyball byl dnes náročný, takže se těším, až budu konečně doma.

Jdu ke svému autu na školní parkoviště. Začnu hledat klíčky od auta ve své kabelce. V kabelce nemám zrovna uklizeno, a tak mi to dlouho trvá. Konečně je najdu.

Všimnu si, že z budovi vychází Derek. Zámávám mu a on mě taky. Potřebuju s ním mluvit, a tak se vydám zase směrem ke škole.

Najednou uvidím, jak se na mě řítí auto z pravé strany. Nestihnu nic udělat a už jenom zavírám oči a bojím se, co příjde.

Uslyším hlasitý náraz, ale ne do mě. Otevřu oči a vidím, jak mě kolem pasu drží Derek a druhou ruku má na autě, které mě málem zabilo. Přední strana auta je uplně poškozená, jak když do ní něco vrazí.

Z auta vyskočí nějaká brunetka a přiběhne ke mě.

,,Moc se omlouvám! Pane Bože, žiješ? Musím zavolat sanitku!!" křičí hystericky. Stejně tak jsem křičela, když jsem srazila Dereka.

,,Jsem v pořádku." řeknu a jsem zmatená.

,,Já se o ni postarám." řekne Derek a dovede mě k měmu autu. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se.

Opřu se o auto a jemě přikývnu. ,,Jak-jak si to udělal?" zeptám se po chvíli a podívám se ja něho?

,,Co?" zeptá se.

,,Jak jsi se tak rychle dostal ke mě a zastavil to auto?" zmateně se na něho podívám.

,,Pojď, odvezu tě domů." řekne a posadí mě na místo spolujezdce. Sám si sedne za volant a vezme si ode mě klíčky. Jsem naštvaná, že mi neodpověděl na otázku.

Když zastavil u nás před domem, pomohl mi vystoupit.

,,Děkuju." řekla jsem.

,,Není zač." usmál se.

,,Řekneš mi, jak si to udělal?" zeptám se.

,,Jak jsem udělal co?"

,,Jak jsi stihl, tak rychle být u mě a zastavit to auto?"

,,To není důležité. Hlavně, že jsi v pořádku."

Pohladil mě po tváři a potom zmizel. Ano. On ZMIZEL! Rozhlídla jsem se, ale nikde nebyl. Poslední dny se chová divně.

Z auta jsem si vzala kabelku a šla domů. Rozhodla jsem se, že rodičům dnešní historku o bouračce vyprávět nebudu.

*********

,,Jsi v pořádku, Mel?!!?" vyhrkla na mě Emily do telefonu, když se dozvěděla o té nehodě.

,,Jo, jsem. Ale kdyby nebylo Dereka, jsem mrtvá."

,,Náš velký a statečný Derek." zasměje se Emily, ale mě do smíchu není.

Nemůžu pořád přestat myslet na to, jak to Derek udělal. Jak se tak rychle přesunul ke mě a že měl tolik síly na to, aby to auto ze předu zastavil.

,,Budu se příště dívat pořádně na cestu."

,,To by si měla. Příště by tam Derek už nemusel být." řekla Emily a já jí musela dát za pravdu.

Když jsem ukončila hovor s Em, vytočila jsem Derekovo číslo.

,,Ahoj, to jsem já." řekla jsem, když to zvedl.

,,Ahoj. Je ti dobře." zeptal se.

,,Jo, je mi fajn."

,,Platí pořád zítra to rande?"

,,No... jasně." řekla jsem a snažila se neznít nadšeně i když mi srdce bilo o sto šest. ,,A kam půjdeme?"

,,Nech se překvapit." řekl tajemě.

,,Dobře. Tak... ahoj." rozloučila jsem se.

,,Ahoj." řekl.

**********

,,Ahoj zlato!" pozdravila mě máma, když jsem přišla dolů na večeři.

,,Ahoj." řekla jsem unaveně a skácela se na gauč vedle táty.

,,Co Derek?" zeptala se máma.

,,Nic. Nic novýho. Jo a zítra nebudu večeřet doma." odpovím a dívám se přitom na televizi.

,,Proč?" zeptá se táta a pokrčí obočí.

,,No, já a Derek někam jdeme." řekla jsem jako by nic.

,,Cože? Ty a Derek? A večer? Tak to ani náhodou!" řekne táta.

,,Tátí! A proč ne?"

,,Protože venku řádí nějaký zvíře a já toho kluka ani pořádně neznám." vysvětlí mi táta a tváří se při tom přísně.

,,Mami?" podívám se prosebně na mámu, která stojí u sporáku a něco mýchá na pánvy. Řekla bych, že večeři.

,,Ale no tak Tome! Derek je moc hodný kluk a určitě se o Melisu dobře postará. Je to jen večeře." usměje se máma na tátu a on si povzdechne.

,,Tak fajn. Nechápu, proč jsme nemohli mít ještě jedo dítě a to kluka. Nebaví mě, že vy dvě držíte spolu proti mě." řekne smutně táta, ale já vím, že to myslí ze srandy.

,,Díky! Díky! Díky!" vykřiknu a obejmu ho.

Tak to bychom měli.

**********

,,Takže vy spolu jdete na rande?" zeptala se mě Emily o přestávce, když jsme seděli na lavičkách na školní zahradě. ,,A to mi říkáš teprve teď?" vyvalí na mě oči.

,,Není to rande jako rande."

,,To je jedno, ale stejně si mi to měla říct dřív."

,,Promiň." omluvím se. ,,Ale měla jsem toho hodně."

,,A proč si myslíš, že to není rande jako rande?"

,,Protože..." rozmýšlím se, co řeknu. ,,Vlastně nevím. On řekl, jestli s ním nechci jít ma rande, ale mohl tím myslet jen kamarádskou schůzku."

,,Pokud ti řekl: ,Nechceš jít se mnou na rande?' tak tím myslel opravdové rande." řekla znalecky Emily.

,,Asi máš pravdu, ale je to divný, protže mi spolu nechodíme."

,,Po dnešním večeru určitě budete!"

,,Myslíš?" zeptám se nevěřícně.

,,To si piš."

Najednou si všimnu, jak u dveří do budovy stojí Derek a dívá se s úsměvem na nás. Vypadá, že ví, o čem si povídáme (což na tu dálku není možné). Usmála jsem se na něho.

Potom zazvonilo a já a Emily jsme šly zpátky do školy.