16.chapter ♠ I'm werewolf

5.2K 354 13
                                    

Ležela jsem na gauči u Dereka v domě. Bylo strašně špatně. Nikdo nevěděl, jestli zemřu nebo se promněním na vlkodlaka. Derek mě držel za ruku a hladil mě po tváři. Asi jsem si to neměla nechat líbit, ale uklidňovalo to.

,,Jak se cítíš?" zeptal se.

,,Jako když umírám." zasmála jsem se ironicky. ,,Musím napsat rodičům." řekla jsem a vytáhla z kapsy mobil.

Napsala jsem jim esemesku, že budu spát u Emily. Buď zítra příjdu domů jako vlkodlak nebo mě tam Derek přinese mrtvou, ale to jsem jim radši
nepsala.

,,Asi umřu, co?"

,,Mel, ty neumřeš! Jsi silná." řekl a podíval se mi do očí.

,,Než umřu, chci udělat jednu věc."

,,Ty neumře..." Derek to nestačil doříct, protože jsem ho políbila. Bylo to krásné jako tenkrát. Na pár sekund jsem zapoměla na to, že umírám.

Potom jsem se odtáhla a najednou se mi chtělo strašně spát...
**********
Když jsem se vzbudila, bylo kolem mě světlo. Bylo mi strašně dobře a měla jsem hodně energie.

,,Meliso?" řekl Derek, který seděl u mě. ,,Jak ti je?"

,,Skvěle." řekla jsem a posadila se. Prohlídla jsem si svoje ruce a nohy. Všechny kousance zmizely a zbyla po nich jen krev.

,,Jsi vlkodlak." Derek si mě prohlížel.

Postavila jsem se a protáhla. Takhle jsem se ještě necítila. Tak... tak úžasně! Vyběhla jsem z domu a rozhlídla se. Slyšela jsem, jak větve o sebe šustí, jak se někdo blízko lesa koupe v bazénu, jak lidi chodí po ulici... Slyšela jsem na míle daleko.

Rozběhla jsem se a vyskočila na strom. Když jsem chtěla dolů, udělala jsem salto a dopadla rovně na nohy.

,,Jak se cítíš teď?" zeptal se s úsměvem Derek.

,,Dokonale! Jsem vlkodlak!" řekla jsem nadšeně a chtěla jsem se rozběhnout, ale Derek mě zastavil.

,,Mel, jsi nováček, neumíš svoje síly ještě používat. Budu tě muset učit, jak se ovládat a hlavně při úplňku." řekl.

,,Dereku, pokousal mě psychopatickej vlkodlak a já přežila! Tak nebuď hned tak přísnej. Pojď si trochu zaběhat! Kdo bude dřív u řeky!" vykřikla jsem se smíchem a rychle se rozeběhla.

Věděla jsem, že Derek se přece nenechá předhonit od "nováčka".

Bylo to krásné, běžet jen tak lesem. Vítr kolem mě foukal a vše vypadalo jinak. Lépe než když jsem byla člověkem.

,,Vítěž!" řekl Derek, když jsem doběhla k řece. On už tam čekal.

,,Gratuluji! Zasloužíš si odměnu." řekla jsem a sladce se usmála. Potom jsem do něho prudce strčila a on spadl do vody. Začala jsem se šíleně smát.

Derek vylezl z vody a oklepal se. Měl na tváři naštvaný až strašidelný výraz. Potom se usmál a než jsem se nadála, byla jsem ve vodě.

,,No počkej!" řekla jsem a začala na něho cákat. Derek si to samozřejmě nenechal líbit a začal po mě cákat taky.
Když jsme skončili, vylezli jsme oba z vody.

,,Není ti zima?" zeptal se.

,,A tobě?" usmála jsem se.

,,Ne já jsem přece... Jasně, ty už jsi taky vlkodlak." Taky se na mě usmál.

Najednou jsme se k sobě začali přibližovat. Když už jsme se mále políbili, shodila jsem ho zase do vody, ale on mě stáhl sebou.

Ještě asi půl hodiny jsme po sobě cákáli a potom jsem se musela vydat domů.

,,Meliso, každý den tě budu trénovat." řekl Derek, když jsme se loučili.

,,Děkuju. Děkuju za všechno. Bez tebe bych tady teď nestála." Obejmula jsem ho a potom rychle zmizela (jak je mým zvykem).

Nemohla jsem tomu uvěřit. Já jsem vlkodlak! Já jsem VLKODLAK!!! Nechápu, proč mi to před tím vadilo, stát se vlkodlakem. Možná proto, že jsem nezažila, jaké to je užasné.

My Wolf LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat