My Wolf Love

15.chapter ♠ Vlkodlačí kousnutí

Volleyball mi dnes vůbec nešel. Nemohla jsem se soustředit.

,,Co je s tebou, Mel?" zeptala se mě trenérka.

,,Jsem v pohodě, jen trochu unavená." odpověděla jsem.

,,Dej si malou pauzu." řekla a já se šla posadit.

Problém je, že všechno se mi hrotí. Dnes jsme dostali opravené testy z matematiky a já měla 4. Matika není zrovna moje parketa, ale nikdy jsem z ní nedostala 4. Maximálně 2 nebo 3.

Vůbec nevím, co mám dělat. Snažím se soustředit, ale je to těžké když o pár lavic dál sedí Derek/vlkodlak. Celý můj život se nesmí zhroutit. Snažila jsem se vypadat sebevědomě jako dřív, ale prostě to nejde.

**********

Když jsem přišla domů, hodila jsem tašku na postel a potom i sebe. Koukala jsem do stropu a přemýšlela. Pokud Derek není ten zlý vlkodlak, tak kdo teda? Vlkodlaci prý vypadají jako normální lidé. Co když ten zlý vlkodlak je Tyler nebo Emily! Panebože to ne!

Rozhodla jsem se, že si musím pročistit hlavu, a tak jsem se převlíkla a šla si zaběhat. Rodiče naštěstí doma nebyly, takže jsem jim nic říkat nemusela.

Město jsem oběhla skoro celé. Zastavila jsem se na kraji lesa a oddychovala. Napadlo mě, že bych si cestu domů zkrátila přes les. Já vím, že tam může být ten zlý vlkodlak, ale jsem unavená a chci domů přijít dříve než rodiče. V kapse mám ještě ten stříbrný kapesní nůž, takže mám zbraň.

Les jsem se snažila prohěhnout rychle. Když mi zbývalo asi sto metrů, něco jsem za sebou uslyšela. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Chtěla jsem jít dál, ale zas jsem něco uslyšela.

,,Dereku?" zeptala jsem se. Přála jsem si, aby to byl on, protože kdyby to on nebyl tak to musí být jedině...

Otočila jsem se a přede mnou stálo velké zvíře, které vypadalo trochu jako vlk, ale strašidelnější. Zavrčelo ne mě.

Lekla jsem se tak, že jsem se dal do běhu i když jsem věděla, že proti vlkodlakovi nemám šanci.

Chtil mě za nohy a stáhnul k zemi. Ucítila jsem bodlavou ránu na břiše a potom i na ruce a noze.

Moje oči se začaly pomalu zavírat a potom jsem upadla do temnoty.

**********

Když jsem se probudila, bolela mě strasně hlava. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem. Po chvilce jsem se rozkoukala a uvědomila si, že mě Derek nese v náruči.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se vyčerpaně.

,,Měla by si teď odpočívat." řekla a šel pořád dál.

Nesnáším, když mi neodpoví na otázku, ale protože jsem byla vyčerpaná, na nic jsem se už neptala.

Nevím, jak dlouho mě Derek nesl, ale když jsem zase otevřela oči, ležela jsem na gauči v jeho domě.

,,Řekneš mi konečně, co se stalo?" zeptala jsem se znovu.

,,Pokousal tě ten druhej vlkodlak." řekl smutně a koukal na mě.

,,Proč si mě neodnesl do nemocnice? Vždyť krvácím!" řekla jsem vyděšeně a prohlížela si svoje ruce.

,,Meliso, kousnul tě vlkodlak."

Teprve teď mi všechno došlo. Pan Henken přece říkal, že pokud vás kousne vlkodlak, tak se stanete vlkodlakem nebo... nebo umřete.

,,Já umřu?" zeptala jsem se.

,,V tom horším případě. V tom lepším se staneš vlkodlakem."

,,V lepším případě? Já nechci být vlkodlak!" začala jsem křičet.

,,Meliso, je mi to líto. Buď se staneš vlkodlakem nebo umřeš. Jsi mladá, a proto máš velkou šanci na přežití." řekl a chytil mě za ruku.

Neodstrčila jsem ho a jen se rozbrečela. Takže buď budu stvůra nebo zemřu. Panebože! Buď zemřu nebo se ze mě stane chlupatá stvůra s drápama a velkejma zubama!