My Wolf Love

33.chapter ♠ Thanks

Když jsem vyběhla ze sklepení, vůbec jsem nevěděla, kam mám jít. Neměla jsem mobil, klíče a ani peníze. Na sobě jsem měla roztrhané plesové šaty, které už nevypadaly, tak nádherně jako, když jsem je uviděla.

Rychle jsem se rozeběhla lesem, protože jsem nechtěla, aby mě Derek nebo Tyler dohonili. Chtěla jsem být sama. Chtěla jsem si konečně vše uspořádat v hlavě.

Potom mě napadlo jedno místo, kde mě nikdo hledat nebude. Rychle jsem se tam rozeběhla. Byl to malý dřevěný domek uprostřed lesa. Chdila jsem si tam hrát jako malá s Emily. Když jsem k němu přišla, vešla jsem dovnitř a skácela se k zemi. Teď jsem konečně mohla brečet.

Nevědela jsem proč, prostě mi tekly slzy a já je nemohla zastavit. Dnešek je nejhorší den mého života. Dozvěděla jsem se, že moji rodiče nejsou doopravdy moji rodiče, ale že jsou adoptivní, že moje opravdové rodiče někdo zabil a chtěl zabít i mě a že můj nejlepší kamarád je můj bratr. Jo a taky, že jsem od narození speciální vlkodlak.

,,Jsi v pohodě?" uslyšela jsem a trhla sebou. Byla to Emily, která se na mě usmívala, tak jako to dokáže jen ona.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se jí.

,,To co ty. Snažím si dát všehno v hlavě dopořádku. Víš ono je to docela těžké, když se dozvíš, že tvůj kluk, kámoš a nejlepší kámoška jsou vlkodlaci." řekla a jemě se usmála.

,,A když se dozvíš, že tvoje nejlepší kámoška je mocná čarodějka..." taky jsem se trochu usmála.

Emily mě obejmula a bylo vidět, že jí taky tečou slzy.

,,Je mi to líto," řekla, ,,to s tvojí rodinou."

,,Díky." řekla jsem a utřela si slzy.

,,Co teď budeš dělat?"

,,Půjdu domů. K rodičům, kteří mě vychovaly. A ty?"

,,Já taky. Hlavně ze sebe smiju tu špínu a Henkena." řekla a obě jsme se zasmály.

Potom jsme se ještě jednou obejmuly a šly spolu domů.

**********

Když jsem přišla domů, nikdo tam nebyl. Na stole byl lísteček, že se rodiče vrátí až na večeři. Docela jsem byla ráda, protože to by bylo otázek, proč vypadám jako duch.

Rychle jsem vybehla do svého pokoje. Sundala jsem ze sebe ty šaty a rychle vlezla do sprchy. Bylo příjemné si na sebe pustit horkou vodu a konečně se skoro po dvou dnech osprchovat.

Osušila jsem se a vlezla do svého růžového kašmírového županu. Když jsem vyšla z koupelny, strašně jsem se lekla. Na posteli seděl Derek.

,,Co tady děláš? Víš, jak jsem se lekla?" zamračila jsem se na něho.

,,Promiň. Chtěl jsem vědět, že jsi v pořádku a něco jsem ti přinesl." řekl a vytáhl z kapsy můj iPhone.

,,Kde si ho našel?" rozářila jsem se a vzala jsem si ho od něj.

,,No, trochu jsme to tam prolez." usmál se.

,,Díky." řekla jsem a sedla si vedle něho na postel.

,,A jak ti jinak je?"

,,Ani nevím." řekla jsem.

Obejmul mě a dal mi pusu.

,,Uvidíme se zítra." řekl a potom zmizel (typický vlkodlak).

A teď mě čeká rozhovor s rodiči...