32.chapter ♠ Rodinné tajemství

3.5K 277 13
                                    

,,Myslím, že je čas na vysvětlení, Tylere." řekl Derek a postavil se. Vypadal, že už je v pořádku.

,,Asi to bude nadlouho." řekl a poškrábal se na zátylku.

,,Máme času dost. Školu už stejně nestihneme." řekla jsem a sedla si na židli.

,,Dobře. Takže já nejsem normální vlkodlak. Jsem z dlouhé línie speciálních vlkodlaků. Dokážu se proměnit ve ,,zvíře"." začal vyprávět.

,,A já?" zeptala jsem se.

,,No, protože jsem tě kousnul..." nestačil to doříct, protože jsem mu skočila do řeči.

,,To jsi byl ty?!" zařvala jsem na něho a chtila ho pod krkem.

,,Meliso... já ti to vysvětlím." říkal přidušeně.

,,Tak povídej! To jsem teda zvědavá! Já myslela, že jsi můj kámoš a ty mě proměnív v tohle!" řekla jsem. Potom jsme ho pustila a znova si šla sednout.

,,I když jsem tě kousnul, to neznamená, že budeš jako já. To ovlivňují tvé geny."

,,Počkej, ty chceš tvrdit, že Melisa už byla vlkodlak, ale nevěděla o svých schopnostech, dokuď jsi jí nekousnul?" zeptal se Derek.

,,Jo." potvrdil Tyler.

,,Ale to by znamenalo, že Melisa je taky..."

,,Speciální vlkodlak?" dořekla jsem to za Dereka.

,,Jo, jsi speciální vlkodlak." usmál se Tyler.

,,Ale kde by se ve mě vzaly vlkodlačí geny? Moje rodina nejsou žádní vlkodlaci, ale jsou to právníci." Přestávala jsem všemu rozumět.

,,Protože to nejsou tvý praví rodiče." řekl Tyler a já se na něho vyděšeně podívala.

,,Cože?!"

,,Je to pravda Meliso. Montgomeriovi jsou tvoji adoptivní rodiče. Stejně jako můj táta."

,,Teď už ničemu nerozumím."

,,Meliso, já a ty jsme sourozenci." řekl a mě se málem zastavilo srdce.

,,To myslíš vážně?!!" zeptala jsem se s vykulenýma očima.

,,Jo, jsme sourozenci, ale každého z nás si adoptoval někdo jiný." vysvětlil mi.

,,Počkat! Vy dva, že jste sourozenci?" zeptala se Emily a zkoumavě si nás prohlížela.

,,A co se stalo s vaší pravou rodinou?" zeptal se Derek.

,,Něco podobnýho, jako té tvé. Zabili je lovci, ale protože mi jsme byli mimina, šoupli nás k adopci a čekali až vyrosteme." řekl a já na něho koukala, jako kdyby spadl z višně. To myslí vážně?

,,A Henken patřil mezi ně?" zeptal se Derek.

,,Jo, ten byl hlavní. Když se dozvěděl, že chodíme na střední, začal tam učit. Těch lovců bylo, ale víc. To já jsem zabil ty tři lidi v lese, protože to oni pozabíjeli naši rodinu. Nebyli to žadní neviní lidé."

,,Hele, je to ho na mě moc, musím jít!" řekla jsem a vlkodlačí rychlostí byla pryč.

My Wolf LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat