Antipobertky (hp fnf)

5. Pátek aneb Pořádně Se Zamyslíme

,,Jak je možný že vždycky v pátek zaspíš? " ptala se mě An, když jsme běžely na hodinu přeměňování. ,,Jak to mám sakra vědět?" zrychlila jsem a předběhla ji. Už jsme byly skoro tam a ještě nezvonilo. Sice jsme neměly snídani ale jinak se vlastně nic tak hroznýho nestalo. Sedla jsem si na své místo k Lupinovi, zrovna když začalo zvonit. Usmál se na mě a zavrtěl hlavou. Jen jsem pokrčila rameny a věnovala se učitelce.

Hodina byla jako vždy výživná. Jak taky jinak? An získala několik bodů pro svou kolej, stejně jako Lupin s Lily a Dorcas. Na to že jsme kolej chytrých se nikdo z Havraspáru moc nehlásí. Takhle probíhal zbytek dne. Vcelku nudné.

,,Tak co? Sehnala si ty knihy?" zeptala jsem se Lily, když si vedle mě sedala na večeři. ,,Jasně. Ale máme problém. Furt mi smrdí bunda." zaculila se omluvně Lily.
,,To neva. Stejně si je nemůžem vzít. " ",,Proč?",,Zapomněla jsi co říkal Lupin? Jestli narazíme na Poberty tak.." ,,Proč mu říkáš příjmením? " přerušila mě Lils. ,,Jenom svým přátelům říkám jménem." An se na mě zkoumavě podívala. ,,Ty mu nevěříš." prohlásila po chvíli. ,,A jak si na tohle přišla?" pousmál jsem se. ,,Občas ani svému bratrovi neříkáš jménem a navíc už tě sleduju dlouho. Jménem říkáš jen mě, Dorcas a Lily." vysvětlila. Měla pravdu. Nevěřila jsem Lupinovi. Vým moc dobře že dřív nebo později to klukům řekne. ,,Už asi půjdu." prohlásila jsem a zvedla se. Už jsem neměla hlad. Zamířila jsem rovnou k Černému jezeru.

Sedla jsem si co nejblíž k vodě a užívala si samoty. I když ráda pomáhám lidem tak mám ráda samotu. Holky to vědí a proto, když takhle někam uteču, mě nehledají. Nádech....výdech. Už jen pár dní a bude za námi helloween. Pak budou Vánoce a pololetí. A pak? Konec. Pak to ukončím....

flashback

,,Ahoj." ozval se za mímy zády známí hlas. ,,Co chceš?" odsekla jsem a otočila se na Jamese. ,,To si nemůžu jen tak pokecat se svojí sestřičkou?" usmál se. Kdybych ho neznala možná bych mu to i věřila. ,,Můžeš ale ty to neděláš. Tak....co chceš?" křikla jsem. ,,No dobře. Potřebuju abys mě před Evansovou trochu vychválila." usmál se jako by se nechumelilo. ,,Ani náhodou." Odpověděla jsem a chystala se k odchodu. ,,Prosím. Už nikdy po tobě nic nebudu chtít. Jen pro jednou." zavolal za mnou ale já pokračovala v cestě

konec flashbacku

Vzpomínám si na ten den. Bylo to před dvěma lety na začátku školního roku. Od tý doby jsem s ním skoro nemluvila. Došlo mi že to nemá cenu.
,,Ahoj." uslyšela jsem vedle sebe hlas Lily. Ani jsem si nevšimla že přišla. ,,Víš vždycky když jsem byla v koncích tak si mi pomohla. Tentokrát se zdáš být v koncích ty.......co se děje? Co se o prázdninách stalo?" zeptala se mě. ,,Byla sobota ráno. Z obýváku se ozvala obrovská rána. Někdo se k nám letaxovou sítí přemístil. Neřešila jsem to.... Spíš mě to nezajímalo. Až u oběda jsem zjistila že to byl Black. Byl to ten nejhorší týden mého života. James mu neustále říkal brácho.....a.....prostě mi vadí že mě nahradil. Už od prvního dne v Bradavicích mě začal ignorovat a tohle byla poslední kapka.... " vysvětlila jsem jí.
,,To mi nepřijde jako důvod aby se ze slušňačky stal rebel." uslyšela jsem za námi. ,,An!!" napomenula ji Lils. ,,Vým že je to debilní důvod ale mě k tomu stačí." Odpověděla jsem s klidem, zvedla se a šla do ložnice. Tam jsem se začetla do jedné z knih. Bajky Bárta Beedleho. Tu knihu čtu už asi po sto padesáté. Miluju ji.

Po chvíli jsem knihu zavřela a zamyslela se. Ten důvod. Důvod proč to dělám. Když jsme byli malí hrávali jsme si pořád. Neustále jsme byli spolu. Pak mě ale opustil. Nechal mě samotnou. A najednou jsem neměla nikoho. Trvalo mi půl roku než jsem si uvědomila že už nejsme žádní kamarádi. Půl roku. Bože. Byla jsem tam hloupá. Zradil mě a nebylo to poprvé. Vždycky byl ten oblíbenější. Moji přátelé utíkali k němu, protože byl ve všem lepší. Teď ale přišel čas odplaty. Chci aby také věděl jaké to je být neviditelný....