Antipobertky (hp fnf)

Valentýn

Čas plynul dál a dál. Všichni říkali jak běží rychle ale pro mě to byly snad stovky a stovky let. Ale předcijen přišel další záchytný bod. Všemi očekávaný Valentýn neboli pro mě absolutně nezajímaví. Snad kromě toho že ten den jsem to chtěla ukončit. Zvláštní vědět že jsem po sobě nechala něco nedokončeného. Štvalo mě to ale......vlastně jsem nenašla důvod proč to nedokončit. Přemýšlela jsem o tom. HOooooooooooooOdně a DlooooooOOooooouho. Můj mozek ale poslední měsíc nefunguje normálně a tak vám oznamuji že pokračujeme......ehm....ukončujeme....ehm.....ukončuji. Jen to chci uzavřít. Nějak. Abych vám vysvětlila jak to teď tady funguje: Potter mě neustále propaluje pohledem a nejspíš by byl nejradši kdybych zmizela. Lupin se jen občas baví s Lily. Jinak se od nás drží dál. Black je na mě naštvanej stejně jako Potter akorát ten asi spíš kvůli Regovi. Ann a Lily.....no jsou tišší. Lily se zase víc baví s Dorcas a Ann je uzavřená. Baví se se mnou ale ne tolik. No a Regulus se se mnou baví z nich asi nejvíc. Je trochu divnej ale upřímně já s někým komunikovat potřebuju. 

Seděla jsem pod stromem u Černého jezera a četla si knížku. Reg byl opřený z druhé strany stromu a.....nevim co dělal. Tu knížku s sebou už nosím pár dní. Je docela tlustá a já až tolik nečtu. Najednou z ní vypadl papírek. 

Potřebuju s tebou mluvit. V šest astronomická věž.

-R. J. L.

Přiznám se že jsem ani neváhala a věděla jsem že tam půjdu. Nevím proč ale první co mě napadlo že se něco stalo Potterovi. Stále ve mě zůstává ta starost o bratra, i když zahrabána hluboko uvnitř. Zhluboka jsem se nadechla a zaklapla knihu. Nechala jsem vítr ať si hraje s mými vlasy. Ne. Nepůjdu. Nemůžu. Ať si všichni už trhnou. Zmuchlala jsem papírek a zapálila ho.  ,,To tě museli hodně naštvat." ozvalo se vedle mně. Ani jsem si nevšimla že si Reg přesedl vedle mě. ,,Ani ne. Spíš je nechci vidět. Navíc by po mně chtěl omluvu." protočila jsem oči. ,,Jo jo." zasmál se. ,,Mě to moc vtipný nepříjde." pousmála jsem se. ,,Promiň." ,,V pohodě." opřela jsem si hlavu o kmen a zadívala se na oblohu. ,,Půjdeš tam? " zeptal se už vážně. ,,Ne." ,,Seš si jistá? Možná bys je měla vyslechnout." ,,Ne...není co poslouchat." ,,Jak j-" ,,Myslíš si že nevím proč se mi holky vyhýbají? Pravděpodobně mluvily s Potterem, který je přetáhl na svojí stranu." ,,Hele ani já je nemám moc rád ale jsem tvůj kamarád. Možná bys tam měla jít. Neříkám že musíš udělat co po tobě budou chtít ale...." ,,Promyslím to." řekla jsem nakonec. Nechtěla jsem tam jít. Je pravda že poslední dva dny mi holky řekly jen ,Dobré ráno' a ,Dobrou noc'. Věděla jsem že je něco špatně a tohle to celkem vysvětluje. ,,Jdeš na oběd?" začal se zvedat Regulus. ,,Za chvíli půjdu." řekla jsem a sledovala ho odcházet. ,,Asi bych tam jít měla." řekla jsem si sama pro sebe. Nakonec jsem se zvedla a šla na oběd. Sedla jsem si hned na kraj stolu a rychle jsem se najedla. ,,Sim. Můžem si přisednout?" zeptala se mně Lily. Ani jsem si nevšimla že přišly. ,,Sedněte si kam chcete. Já už jdu." řekla jsem a začala se zvedat. ,,Počkej. My....chtěly jsme -" ,,Sim jdeš?" ozvalo se ode dveří. ,,Jo už běžím." křikla jsem na Rega a otočila se na holky. ,,Promiň Lily. Někdy jindy." ještě jsem jim zamávala a šla za Regem. ,,Co chtěly?" zeptal se mně jakmile jsem přišla. ,,Nevim." odpověděla jsem a vyrazila pryč. Jestli chtěly něco důležitého můžou mi to říct později.

Hodiny ubýhaly rychleji než jsem si představovala a nějak jsem se ocitla na Astronomické věži. Sama. Nikdo ještě nepřišel. Netrvalo to ale dlouho a zaslechla jsem pár hlasů, které mi byly povědomé. A potom se objevili i jejich vlastníci. Rychle ale také odešli. Jen sem strčili Jamese a použili nějaké kouzlo a já tak nemohla utéct. A to jsem se snažila hodně. James na tom byl stejně a tak jsme si sedli každý na jednu stranu věže co nejdál od sebe. ,,Je mi to líto lidi." ozval se Sirius z bezpečí za kouzlem. ,,Můžu vás pustit až si promluvíte." překvapivě zněl opravdu jako že ho to mrzí. ,,Tichošlápku tohle není sranda." vypadlo z Pottera pochvíli. ,,Věřte mi. Utrpení ani jednoho z vás mě moc netěší.....ale rozkazi jsou rozkazi." omluvil se Black. ,,Od koho příjmáš rozkazi?" zakřenil se Potter. Bylo ticho. Neodpověděl. Nevím proč mi to přišlo vtipné. Hraje si na oběť? Jako vážně. Možná to byl spíše smích ze zoufalství. ,,Bavíš se, Simi?"naštval se Potter. ,,Velmi. Přijde mi ohromně vtipné jak si myslí že s námi mohou manipulovat. Přijde mi k popukání jak ze sebe dělá Black oběť. Přijde mi opravdu k nezaplacení jak se snaží znít tajemně a přitom všichni víme že to vymyslela Lily." Potter sebou trochu trhl při jejím jméně. ,,Nevěděl si to?" zatvařila jsem se vážně. To mě nenapadlo. Neodpověděl. ,,Není to jen Lily......sice to vymyslela ale všichni chtějí aby jste se usmířili. Remus, Lily, Anna, Peter, já.....po nějaké době se přidal i Regulus." teď jsem sebou trhla já. Jak jen můžou. Všichni.... Bolí to.
,,Ubohý." řekla jsem si spíše pro sebe ale i tak mě bylo docela dost slyšet. ,,Že to říkáš zrovna ty." odsekl Potter. ,,Co prosím?!" naštvala jsem se. ,,Noták. Snažila si se na sebe upozornit tím že si začneš hrát na rebelku?!" ,,Jak tohle sakra víš?!" ,,Náměsíčník se prokec." vysvětlil vklidu Black. ,,Bože!!" stoupla jsem si a chytla se za hlavu. ,,Ty seš fakt úplně tupá nebo co!?!?! Proč jako ze sebe furt děláš chudinku?! Holt ses měla víc snažit se mnou držet krok!! " to už přepísk. ,,Jak jako držet krok?!?!? Nedělej ze sebe uchvatnýho!!! Ubožáku!! Nikdy ti na mě nezáleželo!!!! Vždycky si jen potřeboval být středem pozornosti!!!" řvali jsme na sebe. ,,A co ty?!?!? Bože musíš se furt chovat jako já?!?! "  A ještě dlouho dlouho potom jsme si vylejvali zlost na tom druhém. Snad dokud jsme si nezničili hlasivky. Byly to dlouhé hodiny plné bolesti, kterou jsme v sobě měli už tak dlouho. Šest let. Řvali jsme na sebe dokud jsme to ze sebe všechno nedostali. Úplně všechno. Ani jsem si nevšimla kdy se setmělo. Nakonec jsme si ale každý sedl na svůj konec a vyhýbali se poohledům toho druhého.

,,Říkala si že všechno těžké v našem životě je jen zkouška." narušil ticho asi po hodině Potter. ,,Příprava na to nejhorší." přikývla jsem. ,,To nám bylo deset a ty sis odřel koleno." namýtla jsem. ,,Měla si pravdu. Vždycky jsi měla pravdu. Já.....jen jsem chtěl být v něčem lepší." vypadlo z něj. ,,Byl si lepší ve všem." odsekla jsem. I přes tmu jsem viděla jak na mě vykulil oči. ,,Vždycky jsi byl obklopený přáteli.....měl si přesně to co jsem chtěla.... To co jsem neměla." v očích se mi zaleskly slzy. ,,To....chtěl jsem na tebe udělat dojem.....chtěl jsem být ten hustej starší bratr. Ale.....byl jsem jen pako." ,,To jo."pousmala jsem se. Taky se trochu zasmál a zvedl se. Sedl si vedle mě a vzal mě za ruku. ,,Proč si odešel?" rozbrečela jsem se. Všechen ten vztek co se ve mně naschromáždil za ty roky se přeměnil na stesk, lítost, smutek. Mohli jsme toho tolik prožít. Mohl mě naučit hrát famfrpál. Mohla jsem mu pomoct k Lily. Mohli jsme si dát k vánocům tolik dárků. Mohli jsme spolu být celých těch šest let. Nebýt frajeřin a osamělosti. ,,Promiň." prolomil ticho a objal mě. Byla jsem o dost menší a tak si hlavu položil na mou. Po dlouhé době jsem se cítila tak v bezpečí. ,,Promiň....promiň. Jsem mizerný bratr." cítila jsem jak mi na hlavu spadlo pár jeho slz. ,,Promiň že jsem tě nechal samotnou." omlouval se. ,,Taky promiň." utrela jsem si slzy. ,,Ty se nemáš za co omlouvat." řekl překvapeně. ,,Ale mám....litovala jsem se a...ani jsem ti neřekla jak se cítím." přiznala jsem a čekala jsem na jeho reakci. ,,To je v pořádku. Měl jsem si uvědomit že se chovám jako idiot." usmál se a já taky. Sourozenecká láska byla silnější než nenávist. Věděla jsem že jsme oba udělali dost chyb ale máme toho ještě hodně před sebou.

Bože můj. Lidi vy jste skvělí. 1.5 k?! Nevím jak vám poděkovat. Jsem strašně ráda že se tahle knížka chytla a doufám že vás baví. Strašně strašně vám děkuju. Děláte mi příšernou radost.  Chtěla jsem vám taky popřát hodně štěstí v novém školním roce a naschle u další kapitoly.