Antipobertky (hp fnf)

7. Co to se mnou je?

,,Tudu..............Tudu.........tudutudutudutududududů.....tudududu" zpívala jsem si melodii, když jsem šla na snídani. Už jsem si prošla další akcí (i přes komplikace) bez povšimnutí a proto jsem měla i přes to že bylo pondělí dobrou náladu. Navíc už se po škole začalo mluvit o konkurenci Pobertů a naše žerty měli úspěch. Najednou mě někdo táhl za ruku pryč z chodby. ,,Black to je ale překvapení." snažila jsem si udržet kamenou tvář ale uvnitř jsem byla zmatená. ,,Výš modrý vlasy ti sluší ale stále nechápu proč seš z nich tak nadšená. Většina lidí by bylo naštvaných kdyby jim někdo obarvil vlasy na modrou. Byly jste to vy že jo?" obvyňoval mě. Co teď? Schoď to na ně. ,,Nechápu jak to myslíš. Byli jste to vy ne? Je to přesně váš rukopis.." řekla jsem a chystala se odejít. ,,Jo a jen abys věděl" zarazila jsem se. ,,Jsem nadšená protože jsem v knihovně našla kouzlo na zrušení." pak už jsem doopravdy odešla a doufala že mi to sežral.  

Holky už seděli tentokrát u Nebelvírského stolu. Přisedla jsem si k nim a celou historku jim řekla. ,,Tak to vypadá bledě." reagovala Lily, když jsme ze snídaně odcházely. ,,Neboj nějak se z toho vyvlíknem. Jen musíme počítat s tím že jsme teď hlavní podezřelí." pokusila jsem se jí uklidnit. Ale sama jsem tomu moc nevěřila. Naštěstí to nebylo poznat a na tváři se Lily objevil alespoň malí úsměv. ,,Co nás čeká dál?" zeptala se Ann. ,,Na Vánoce odjíždějí všichni pryč takže ty vynecháme. To znamená že....pololetí a Zmijozel." zamyslela jsem se. To bude už těžší. Heslo Zmijozelu neznám, protože jsem se se svou jedinou známou ze Zmijozelu pohádala. ,,Ach jo." povzdechla jsem si. ,,Co je?" zeptala se hned Lily. ,,Nemám heslo." řekla jsem omluvným tónem. ,,To nějak zajistíme. Spíš řekni co jim provedem." mávla nad tím rukou Ann. ,,Myslím že na tebe mám špatný vliv." pousmála jsem se. ,,Změníme jejich společenku a jejich uniformi na Nebelvírské." zašklebila jsem se. ,,Není to trochu moc?" znejistila Lily. ,,Neboj není." mávla jsem nad tím rukou a vzala holky kolem ramen. ,,Do tý doby se ale musíme zbavit Pobertů." řekla jsem už trochu vážně. Tentokrát se zasmála Lily. Od Ann jsem smích ani nečekala ale cítila jsem z ní starosti. ,,Co se děje Ann?" zeptala jsem se starostlivě a zastavila uprostřed chodby. Holky se po chvíli zastavili taky. Chodba byla prázdná. Začínám se nějak moc soustřeďovat na pomstu. Jak je to dlouho co jsem někomu naposledy pomohla? ,,Čekala jsem že si toho všimneš." zadívala se Ann na své boty. ,,Voldemort.... Napadl už tolik rodin." pokusila se o malý úsměv. ,,Můji rodiče ......málem je zabili." měla slzy v očích. Došla jsem k ní a obejmula jí. Moje kamarádka, která nikdy moc neprojevovala emoce se tady hrotí. Co jsem to za člověka že jsem i toho nevšimla. ,,To bude dobré. My na něco příjdeme.",,já.... Nemůžu o ně přijít. " rozbrečela se a podlomila se jí kolena. ,,Oni jsou vše....co mám."  ,,Neboj.... Nic se jim nestane. Bude to dobré." zašeptala jsem, když už se trochu uklidnila. Pomohla jsem jí na nohy a mírně se na ni usmála. ,,Neboj v knihovně najdeme nějaká ochranná kouzla a zabezpečíme váš dům. Dobře? " zeptala jsem se a Ann přikývla. Teď jí objala Lily a společně jsme se vydaly na zbytek první hodiny. 

Zbytek dne jsem se přímo topila v myšlenkách. Kdysi jsem každý den někomu s něčím pomáhala a teď? Ani jsem si nevšimla že mojí kamarádku něco trápí. Na druhou stranu...... Možná jsem byla až moc hodná. Každý časem dospěje....ale ne takhle. Bože poprvé v životě jsem se cítila tak hrozně.