Antipobertky (hp fnf)

Je to tu

Ano. Je to tak. Přišla sobota. Den D. Ráda bych řekla že jsem nad tím ani neměla čas přemýšlet ale....no....přemýšlela jsem nad tím dost. A nebyly to nejhezčí myšlenky....Možná že James není tak hrozný. Alespoň mě ušetřil povinnosti ho na to rande opravdu pozvat. Možná by si to se mnou mohl i vyměnit. Radši bych osobně šla na rande s Lily. ,,Mám vůbec chodit?" nadhodila ráno v pokoji Ann. ,,No když Lily jde s Jamesem a ty se Siriusem.." ,,Vždyť jsem vám ani neřekla jestli mě neodmítl..." zafňukala jsem. ,,Teď vážně. Nemyslíš že bys s ním mohla jako doopravdy chodit?" zvážněla Ann. Doopravdy.....já a Sirius? Šlo by to? Ne. Zabili by jsme se navzájem. Počkat proč je to jediný důvod, který mě napadl. ,,Neboj nemusíš odpovídat." usmála se. ,,A už dělej. Lily čeká na snídani." opustila Ann pokoj. ,,Jo jo." popadla jsem mojí tašku s bundou a rychle si obmotala šálu kolem krku. Rozeběhla jsem se po chodbě a předběhla Ann. Potřebovala jsem se nějak přivést na jiné myšlenky.

Než jsem si to dokázala pořádně uvědomit doběhla jsem k Velké síni. Rozhodla jsem se počkat na Ann, která se objevila asi za pět minut. ,,Neboj kvůli mě spěchat nemusíš." rejpla jsem si, když jsem si uvědomila že jde vycházkovou rychlostí. ,, Někteří z nás nejsou hiperaktivni." ,,No jo. Tak už pojď." Uvnitř seděla Lily vedle Jamese a ostatních Pobertů. Trochu jsem přidala do kroku a sedla si vedle Lily, takže na Ann zbylo místo vedle Siriuse. Nejsem si jistá jestli Ann byla víc naštvaná kvůli tomu že musí sedět vedle něj nebo že tam nesedím já. James se taky zatvářil trochu zklamaně. ,,Dobré ráno." pozdravila jako jediná Lily. ,, Dobré." usmála se trochu falešně Ann. Já se rozhodla pro tentokrát pozdrav vynechat. Místo toho jsem si namazala toust marmeládou a i po zbytek snídaně jsem se věnovala spíše jídlu než konverzaci. Vlastně hlavně konvertovali Poberti, Lily i já jsme si hleděli jídla a Ann si četla knížku (bůh ví odkud jí vzala). No a pak snídaně skončila a všichni jsme se vydali k bráně. Teď už mlčely všichni. Zřejmě to dolehlo i na Jamese a Siriuse....no a Remus s Ann si vlastně nikdy moc nepovídaly. Nechápu proč.

U brány přišel čas se rozdělit......tak fajn bylo to nejtrapnější loučení co jsem kdy zažila. Nemyslím se že kdokoliv z nás věděl jak se má vlastně v tu chvíli chovat. Zajímavé. Napadlo mě spoustu trapných scénářů ale loučení filmové studio mích myšlenek nezahrnulo. Trapné ticho u mě se Siriusem pokračovalo ještě asi dalších deset minut cesty. Deset minut plných ticha....toho hoooodně trapného druhu ticha.....když někam jdete s někým koho neznáte tak to je jednoduchý. Prostě si povídáte o sobě navzájem a poznáváte se. Tohle je ale o dost jiný. Já a Sirius se vlastně známe co si pamatuju. Je jen pár věcí co o něm nevím. Což je většina věcí o rodině, ale o tom nerad mluví, a takoví ty klasický věci jako oblíbená barva, zvíře,....ale buďme upřímní.....koho to zajímá. Normálně jsme oba dva ukecaní a umlčet nás je umění. Tak proč teď nemluvíme? ,,Co za sázku si vlastně prohrál?" vypadlo ze mě než jsem to stihla pořádně promyslet. Na tváři se mu objevilo zmatení...ne byla to panika. ,,Já už vlastně nevím." dostal ze sebe. OK. Věděla jsem že většina lidí si myslí že jsem blbá ale sakra jsem v Havraspáru. Zas tak blbá bejt ani nemůžu. ,,Jasně. Člověk zapomene za den spoustu věcí." utrousila jsem. ,,To víš. Hodně dalších věcí o kterých musím přemýšlet." ,,Jako třeba?" ,,Budoucnost?" ,,Myslela jsem že to už je pro tebe jasný...." ,,Ani vlastně ne." Nastalo zase ticho. Ale jen na chvíli. ,,A co tvoje budoucnost?" zeptal se. ,,Asi zůstanu tady." ,,Učit?" ,,Jo....asi je to trochu divn-" ,,Je to super." usmál se. ,,Sedí to k tobě." ,,Díky." vůbec jsem se nezačervenala. Ne. To se vám zdálo. To už jsme dorazili do Prasinek.  ,,Kam první?" zeptala jsem se abych změnila téma. ,,No máš ty nějaký nápad?" ,,Ani ne.." ,,V tom případě potřebuju koupit růžovou barvu." ,,Zase McGonagallová?" ,,Tentokrát ne. Je to řekněme pro domácí potřebu." Siriuse jsem znala dost dobře na to abych věděla že se nemám ptát a tak jsme bez většího otálení vyrazili.