Antipobertky (hp fnf)

Zeď

Zajímavé je že když už jednou ticho prolomíte, je jednodušší udržet konverzaci. Možná proto že se snažíte aby to ticho znovu už nepřišlo nebo možná protože je jednodušší navázat. Každopádně jsme od té doby už neztichli. Bavili jsme se o famfrpálu, o tom do jaké společenky je nejtěžší se dostat, o škole, o budoucnosti, o tom jak je můj bratr strašný jelito, o něm a o Lily....vlastně o všem. Bylo to zvláštní ale zároveň mi připadalo jako by to tak mělo být. Prošli jsme několik obchůdků a nakonec se shodli že je možná čas se vrátit. Vzali jsme to ale trochu oklikou, protože se nam ani jednomu nechtělo konverzaci ukončovat. ,, Náměsíčník by si už taky měl někoho najít." ,,Můžem ho dát dohromady s Ann." zasmála jsem se. ,,Proč ne. Už vidím jejich rande v knihovně. Pozdrav a rozloučení je tak jediný co si řeknou." ,,Notak třeba na sebe i občas kouknou. Romantika." ,,Ne větší než rande kvůli prohraný sázce." pokrčil rameny. ,,Sázkám." připomenula jsem mu. ,,No jasně. Víš-" přerušila ho hlasitá rána. ,,Co to bylo?" šeptla jsem automaticky. Oba jsme se začali rozhlížet, jestli nezahlédneme světlo od kouzla nebo mudlovské bomby. Místo toho se ozvalo jenom hlasité ,,Sakra.". Už jsem se zmínila že ani jeden z nás nebyl moc chytrý? No každopádně nás nenapadlo nic lepšího než hlas opatrně následovat. Vzhůru ke zdroji nebezpečného zvuku! Jupí! Ukázalo se že to možná nebyl nejlepší nápad (překvapivě). Protože jsme objevili něco co vypadalo jako sraz zmijozelských. ,,Ztiš to trochu." hodila Bellatrix velice nevstřícný pohled na Luciuse. Ten jen protočil oči a svou pozornost vrátil na spadlí kmen, který vypadal jako jejich tréninkový cíl. ,,Regulus." šeptl s jasnou starostí v hlase Sirius. Moje pozornost se od dřeva přemístila na účastníky. Bellatrix, Lucius, Narcissa, Rodolphus, Evan, Severus a Regulus. ,,Co to děláš?" šeptla jsem si spíš pro sebe, když jsem si všimla Siriusova bratra. ,,Musíme pryč." šeptl starší Black. ,,Hlavně potichu. Tyhle lidi jsou šílenci.". ,,Jak máme pomoct pánovi zla, když nedokážeš ani zapálit zatracenej kmen?" rozkřikla se Bella. ,,Prej potichu." odsekl Lucius. Takže to byla pravda. Vážně se přidali na jeho stranu. Proč? Copak to nešlo jinak? To vážně musí čarodějové neustále bojovat? Najednou už jsem se necítila jako bych byla v Bradavicích. Tohle byla realita, které jsem dříve nebo později musela čelit. Válka se blížila....ne...byla tady celou dobu. Jenom jsem se jí snažila vytěsnit. Byla to jako by se celá stěna mezi mnou a realitou tam venku rozpadla. Najednou byla válka i můj problém. ,,Simon." vzal mě Sirius za rameno. Přikývla jsem na potichu ho následovala co nejdál od nich. Až teď mi došlo jak se musel cítit Sirius. Byl to jeho bratr, jeho rodina. ,,Seš v pohodě?" zeptala jsem se, když jsme byli dostatečně daleko. ,,Jasně." usmál se. ,,A ty?" Jak už jsem dneska jednou zmínila tak blbá jsem zase nebyla. ,,Siriusi mluvím vážně......je to tvůj brácha." ,,Radši mi to nepřipomínej." pokusil se znovu o úsměv ale tentokrát se mu to nepovedlo. A tak jsme na zbytek naší cesty došli k vážnějším tématům. Překvapilo mě že mi Sirius byl ochotný říct o problémech v jeho rodině a to že jsem byla ochotná si je poslechnout a i mu pomoct.