Antipobertky (hp fnf)

Touhle chodbou už nikdy

,,Promiň." omluvala jsem se člověku do kterého jsem vrazila. Docela jsem spěchala a tohle nebylo poprvé co jsem do někoho vrazila. Ptáte se proč? No.....chápete prostě vklidu jíte a pak vám příjde vzkaz že je vaše kamarádka na ošetřovně......normálka. ,,Asi jsem tě špatně slyšela." ozvalo se přes celou chodbu. ,,Neměla by ses omluvit když do někoho vrazíš?" tyhle slova mě donutila otočit se.  ,,Děláš si srandu?" upřímně v tu chvíli by mě naštvalo cokoliv a Dorcas by mě naštvala kdykoliv takže......ne moc dobrá kombinace. ,,Myslím to vážně. Omluv se!" pousmála se. Heeeerečka. ,,Ach zlato tysi umíš vybrat chvíli." zavrtěla jsem hlavou a otočila se k odchodu. ,,Ani nezkoušej odejít." nemusela jsem se ani otočit na to abych věděla že na mě míří hůlkou. Viděla jsem odraz v okně předemnou. Věděla jsem že teď nemám šanci. Prázdná chodba, pro ní šance.......,,Odlož tu hůlku." protl chodbu můj hlas. ,,Proč bych měla?" zněla zoufale. ,,Připravila si mě o všechno.....o mé přátelé, o kluka, který se mi líbil, o místo v tomhle světě." věděla jsem že se rozbrečela.....ale nemohla jsem se otočit....já.....nemohla nic. ,,Dorcas.....já....já nechtěla..nic takového....nechtěla jsem." dostala jsem ze sebe. ,,To už je teď jedno. Já to jen tak nenechám....začnu u Siriuse a pak ti přeberu celou tu tvou povedenou partičku. Toho se neboj." ,,Dorcas......ještě není pozdě." otočila jsem se a pohlédla jí do tváře. ,,Ještě tohle můžeme napravit.....vrátit-" ,,Nikam se vracet nechci. Jsem ráda že mám konečně od tebe a té tvé Ann pokoj. Jenom Lily byla vždycky na mé straně a tak to taky zůstane." ,,Je to tvoje chyba?" zašeptala jsem. ,,Co myslíš?" dělala blbou. ,,To kvůli tobě je Ann na ošetřovně?" ,,No možná jsem se pár zmijozelákům zmínila kde je.....byla jen otázkou času než si na ní zasednou.....Havraspárská princezna s nečistou krví.....ohavné." ,,Expelliarmus." její hůlka se ocitla v mé ruce. ,,Nezahrávej si s ohněm!" jak se mohla opovážit. Jak jen mohla ublížit Ann. Co jí ona kdy udělala? ,,Netvař se tak." zasmála se. ,,Je to tvoje chyba. To tys tohle začala." nepřestávala se smát. Uklidni se. Uklidni....tohle nejsi ty. Uvažuj. Si Havraspárka. Nesmíš ztratit hlavu. Ani si nedokážete představit jak težké je nic nedělat. Jak těžké je koukat se na někoho kdo ublížil vašemu blízkému a nemoct nic udělat. Natáhla jsem ruku a namířila jsem na ni její hůlku. ,,Nic neuděláš. Nemůžeš. Jsi slabá." tomuhle říká provokace? Zvládla jsem se usmířit se svým bratrem......tohle je maličkost. V dálce jsem zaslechla rychlé kroky. Někdo sem běžel. ,,Simon." ozvalo se zpoza rohu a brzy se zde ocitly dvě postavy. ,,Zaslechl jsem váš rozhovor tak jsem radši doběhl pro posilu." usmál se mírně Remus. ,,Nebylo třeba." zamumlala jsem a povolila stisk. Hůlka s tichým zvukem dopadla na zem. Remus si stoupl vedle mě a usmál se. Sirius šel k Dorcas. Ta jen hypnotizovala podlahu. ,,Siriusi já.....vím co si mys-" ,,Je mi to jedno Dorcas." řekl chladně. Teprve teď se na něj s nadějí v očích podívala. ,,Je konec." zamumlal. ,,Pojď půjdem za Ann." zašeptal mezitím Remus a vedl mě k ošetřovně. Stále jsem ale slyšela za rohem jejich rozhovor.  ,,Ne prosím. Já.....vím že jsem ublížila tvím přátelům al-" ,,Kdybys ublížila jen mým přátelům možná bych ti byl schopný odpustit ale.....tys ublížila....." dál už jsem rozhovor neslyšela. Ani mě nezajímal. Už jsem stála přede dveřmi ošetřovny a chystala se otevřít je. V tu chvíli se ale dveře otevřely sami. ,,Lily." vypadlo ze mě. ,,Je v pořádku." pousmála se zrzka a zátahla mě k jednomu z bílích lůžek. Ležela na něm Ann s několika mordřinami a zavázanou rukou. ,,Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se hned. ,,Nech to být Simon." pousmála se. ,,Nenechám Ann.....nemůžu. Tohle pros-" ,,Už o tom ví profesoři." položil mi Remus ruku na rameno. ,,James a Sirius mě našli a pomohli mi. Remus šel pro profesori a teď jsou viníci už v ředitelně." vysvětlila Ann. ,,Díky." kývla jsem na Rema. ,,Stejně ale už tě nenechám samotnou toulat se po hradě." pousmála jsem se na konec. ,,Pokud by ses mi chtěla odvděčit tak neodmítnu." ozvalo se ode dveří. ,,Copak bys chtěl Jamie?" pokrčila jsem rameny. ,,Tebe jako chytače Havraspáru." zasmál se.

Ooooooo můůůůj božeeee. Lidi děkuju. Strašně moc vám děkuju. Když jsem s touhle knížkou začínala tak jsem vůbec netušila že by mohla mít tolik přečtení. Strašně strašně mooooc děkuju.