Antipobertky (hp fnf)

Prázdniny.

Prázdniny utíkali rychleji než kterékoli jiné. Sirius a James opravdu často trénovali a občas mě donutili hrát s nima. Myslím že role chytače mi začínala jít, jak jsem s Jamesem létala za tenisáky, které představovali zlatonku. Prý musel mít konkurenci. Jednou jsem ten míček dokonce chytla dřív než on. Asi den se mnou nemluvil. ,,Dneska přijedou." zamumlala jsem a škrtla další den v kalendáři. Na srdci jsem měla takoví ztísnený pocit. Čas ubíhal až příliš rychle. ,,Simon!" ozval se Jamesův hlas z chodby. ,,Co chceš?!" otevřela jsem dveře. James i Sirius měli v rukou košťata a usmívali se od ucha k uchu. ,,Ne." protočila jsem očima a prošla kolem nich na snídani. ,,Poslednííí." zaprosil James. ,,Jseš z naší rodiny druhý nejlepší chytač. Potřebuju se naučit být neporazitelný....potřebuju tvojí pomoc." ,,Fajn." odsekla jsem a položila toust zpět na talíř. Sáhla jsem do kumbálu a vytáhla své koště. Ještě jsem si skočila do pokoje pro mikinu a vyrazila na zahradu. ,,Tak fajn. Začneme menším závodem." rozhodl James. ,,Jako vždy?" zeptala jsem se na trasu. ,,Jop." přikývl a nasedl na koště. Za chvíli už jsme všichni tři letěli rychlostí blesku ke konci lesa. Dům naší rodiny byl na venkově a celé pozemky byly opatřeny kouzly. Nikdo nás nemohl vidět létat po pozemku.....naštěstí. James by bez svého koštěte nepřežil. Naklonila jsem hlavu mírně doprava  a viděla jsem jeho ramena. Byla jsem jen pár centimetrů za ním. Těch otravných pár centimetrů, které mě dělí od výhry každý den. Podívala jsem se na druhou stranu a viděla obličej toho druhýho blba. Vrátila jsem svůj zrak před sebe a ještě více se přikrčila ke koštěti. Nohy jsem posunula více nahoru a o držadlo na nohy jsem si opřela špičky. Zmenšila jsem plochu. Věděla jsem ale že jakmile bych začala klesat spadla bych. Dostala jsem se ale na úroveň Jamese. Rozhodla jsem se ještě pro jeden riskatní krok. Přitiskla jsem hlavu až ke koštěti a zadívala se dolů. Díky bohu že jsem to tu znala a tak jsem věděla kudy letět. Už jsem neviděla rozdíly. Neviděla jsem nic než cestu pod sebou. Lokty jsem ještě trochu zcukla k sobě. Tiskla jsem se do nejmenšího možného útvaru a cítila jsem jak se koště zrychluje. Už jen kousek....jen kousíček. Konečně. Viděla jsem známí strom. Cíl. Sedla jsem si na koště normálně a utřela si slzy. Rozhlédla jsem se abych se dozvěděla výsledek. ,,Vy dva jste fakt příšerný." ozval se první Sirius. ,,Jak to dopadlo?" zeptali jsme se s Jamesem naráz. ,,Remíza. Oba jste dělali přesně to stejný." smál se Sirius. ,,Měla bys zkusit chytače Sim." otočil se na mě James. ,,Cože?" ,,Pojďte dovnitř děti. Přijeli vám už kamarádi." ozval se z domu mamky hlas. ,,Promysli to." s těmito slovy se James snesl dolů a běžel dovnitř. ,,Má pravdu Simon." přidal se Sirius a letěl taky dovnitř. Jen jsem zavrtěla hlavou a následovala je. 

,,Lily." objala jsem svojí kamarádku. ,,Simon. Tak strašně si mi chyběla." usmála se. ,,Je tu už Ann?" ,,Ne ještě ne. Jen Remus, Sirius, James.....a já tu umírám." objasnila jsem situaci. S Lily jsme se dohodly že nakonec oba týdny zůstaneme tady i s Ann. Navíc ani jedni rodiče si nepřáli nás v této době nechávat samotné. Ukázala jsem Lily dům a nakonec jí zavedla do obýváku, kde se Sirius snažil porazit Rema v kouzelnických šachách. ,, Budu hádat. Remus vyhrává 100:0." usmála se Lily a sedla si na gauč. ,,Ticho musím se soustředit." napomenul jí uraženě Sirius. ,,Uuuuuu něco takovího umíš?" sedla jsem si vedle Lily. ,,Ha ha ha. Mám ti připomenout že jsem z bylinkářství měl o dva stupně lepší známku." rejpnul si. ,,Vždyť si tu učitelku nabaloval." zaprotestovala. ,,Je jedno jak známku získáš. Důležité je že jí máš." přidal se do debaty James. ,,Řekl ten, který prošel z péče o kouzelné tvory jen díky Removi." protočila jsem očima. ,,A to víš jak?" začal vnímat Remus. ,,Řekla mi to Lily." vysvětlila jsem a  Lily se nervózně pousmála. ,,Jo mimochodem Tichošlápku šach mat." ozval se Remus. ,,Cože? Kdy-jak-proč-co jsi zač?" dostal ze sebe Sirius. ,,Já to říkala." zasmála jsem se. ,,Proč si proti němu nezahraješ ty?" odsekl Sirius a zvedl se. ,,Prosím." ukázal na křeslo kde předtím seděl. ,,Dojdu si pro figurky." zvedla jsem se a odešla do pokoje. 

Netrvalo to moc dlouho a hra byla už v plném proudu. Bylo vidět že si Remus pořídil figurky nedávno. Na druhou stranu byl v tom opravdu dobrý......jakože fakt......nebudu to prodlužovat.....prohrála jsem na plné čáře. Já za to nemůžu. Ostatní mi do toho furt mluvili.....vážně to nebyla moje chyba...