Antipobertky (hp fnf)

Famfrpál

Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Je to tu. Cítím jak mi adrenalin proudí žilami. Třesu se. Napětí, strach, nervozita, nedočkavost.....užívám si ten pocit. Nádech. Výdech. Nádech.Studený vzduch a kapičky deště si mi pohrávají s vlasy. Hlasy lidí na tribunách mě nutí uvědomit si na co se chystám. Následuju zástup lidí v modrých hábitech na hřiště. Nádech.Jakmile na nás dosvítí první světla, potlesk se ještě zhlasí. Nasedneme na košťata a obletíme arénu. Zachytím pohledem Lily, Ann i Rema. Sedí u sebe přesně v půlce tribuny. Výdech. Nádech. Klid. Hlavně klid. Utvoříme formaci a čekáme na červené. Po chvíli už Jamesovi koukám zpříma do očí. ,,Doufám že nebudeš brečet." pousmál se. ,,Leda tak radostí z výhry." vrátila jsem mu úsměv. ,,Jsem rád že mi to přeješ. " ,,Co to udělat zajímavější?" mrkla jsem na něj. ,,Myslíš snad vsadit víc něž nějaký kolejní bodíky....beru." jeho úsměv se ještě zvětšil. ,,Když vyhraješ dohodnu ti rande s Lily." ,,A co když vyhraješ ty?" ,,Vymysli něco dostatečnýho." ,,Dohodnu ti rande s Tichošlápkem." ,,Cože?!"  ,,Jak blbej si myslíš že jsem?"  ,,Á zlatonka je vypuštěna." ozval se komentátor. ,,Už nemáš čas dohodu zrušit." mrkl na mě a rozletěl se pryč. Bez komentáře jsem radši letěla za ním. CO TÍM MYSLEL? Určitě si ze mě jen dělá srandu......vždyť....to není...nejde....ughr. Rychle jsem sklonila hlavu a vyhla se potlouku. Proč bych měla jín na rande s někým kdo mě chce ZABÍT?! Soustřeď se na hru. Dělal si jenom srandu. Jenom sranda. Nádech. Výdech. Klídek. Zlatonka. Zlatonka. Zastavila jsem a sledovala zlaté světýlko létající všude možně aby se vyhlo Jamesovi. Seš Havraspár. Přemýšlej. Předvídej. Její pohyby. Je v nich systém. Kam poletí. Teď. Je blíž ke mě než k Jamesovi. Rychle jsem se rozletěla dolů za světýlkem. Už jenom kousek. Natáhla jsem ruku a natáhla se trochu více dopředu. Přitiskla jsem se více ke koštěti. Zlatonka se ale rozhodla změnit směr a vylétla nahoru. To nebude tak jednoduchý. Rychle jsem se vzpamatovala a začala jí pronásledovat. ,,Nějaká zapálená. Vypadá to že tě ta výhra nějak motivovala." strčil do mě James. ,,Asi jsem se nevyjádřila dost jasně. Měl si vymyslet něco dostatečnýho." drkla jsem do něj a pokusila se přidat. James mě ale rychle dohnal. ,,Potterovi si jdou po krku! Už dlouho jsem neviděl tolik vyrovnaný zápas." ,,Já tě znám Simon." řekl jenom. Sotva jsem ho přes ten vítr zaslechla. Nádech. Výdech. Zlatonka. Jsem tu abych vyhrála. Nějaký jeho kecy mě nezajímaj. Soustřeď se. Ani jsem si nestihla všimnout že přestalo pršet. Zlatonka. Zlatonka! Ještě více jsem přitáhla nohy k tělu a pošoupla se dozadu. Už jsem letěla o kousek před Jamesem ale....zlatonka byla stále moc daleko. ,,Tak to pojďme udělat jinak." dohnal mě James. ,,To je neuvěřitelné. Oni si u toho ještě povídají!" zajásal komentátor. Málem jsem zapoměla na zbytek zápasu. ,,A Triolson dává gól. To dělá 30:60 pro Nebelvír." oznámil komentátor. No....třeba Jamese sázkou rozptýlim. ,,Když vyhraju dáme dvojitý." ,,A když vyhraju já?" bylo vidět že jsme oba trochu zpomalily. Jestli si toho opravdu někdo všimne příjdou otázky. ,,Nabarvím si vlasy na zeleno a už nikdy Lily nepozvu na rande" ,,Ne." ,,Cože?" ,,Já vám to přeju." rychle jsem přidala a nechala Jamese za sebou. ,,Tak co tohle." dohnal mě. ,,Už žádný žertíky na tebe a holky." ,,Přidej k tomu i Rega, celý Mrzimor a Havraspár a pak si můžem plácnout." ,,To je velká cena." ,,Já nejsem levná."  ,,Fajn." opravdu jsme si plácli a pak jsme už po zbytek zápasu ani necekli. Nádech. Výdech. Zlatonka. Zlataví míček se mi mihl před obličejem a zmizel někde nade mnou. Jakmile jsem zvedla hlavu všimla jsem si černého nebe. Chtěla jsem to co nejrychleji ukončit. Rychle jsem se vydala vstříc mraku. Rychleji. Rychleji. ,,100:50 pro Havraspár." zaslechla jsem ještě poslední kus hlášení než jsem zmizela v mracích. Prudce jsem zahnula doprava za zlatonkou a málem jsem se srazila s Jamesem.  Ještě více jsem se přitiskla ke koštěti. Možná že to bylo i z části zimou. Na zlatonce občas zablikali odrazy blesků míjící se s Jamesovým odrazem. Začínala jsem z toho mít špatný pocit. Ještě kousek. Mezi mou rukou a zlatonkou už byl jen malý milimetr. Bohužel stejně dobře na tom byl James. Teď nebo nikdy. Ještě jsem se pokusila zrychlit, nedokázala jsem ale zvětšit rozdíl mezi mou a Jamesovou rukou. Byla jsem tak blízko. Jenom kousek...kousíček. Co se ale stane když jí chytím? Nad čím to přemýšlíš? Vyhraješ! Budeš lepší! Ale Lily a James.... Co ti po nich je? A co Sirius...Mlč!!! Jenom chvíle zaváhání. Jenom malinkatá úvaha. Stačilo to. Byla to dostatečná ztráta aby se  James dostal nedohnatelný kousíček přede mě. Bylo po všem. Jen jsme se tam vznášeli a čuměli na sebe. Bylo vážně po všem? Jak.....cože? První se vzpamatoval James. ,,Dobrý zápas." natáhl ke mě s úsměvem ruku. ,,Budu chtít odvetu." pousmála jsem se a s rukou mu potřásla. ,,Poletíme?" ,,Leť napřed." ,,Dobře. Uvidíme se pak." Přikývla jsem a sledovala jak James zmizel kdesi pod mraky. ,,Co to bylo Potterová?" zamumlala jsem. Zaváhala jsem. Jakto? Nikdy předtím jsem neváhala. Byla to prostě hra.....tak proč? Pomalu jsem začala klesat dolů. Tohle nebude příjemný. Sledovala jsem jen promočený bahnitý trávník jak se přibližuje. Konečně se mé nohy dotkly země a já slezla z koště. Teprve pak jsem se odvážila se rozhlédnout. Červený chumel na druhé straně hřiště oslavoval jejich chytače a z modrých už tu skoro nic nezbylo. Pomalu jsem se s očima upřenými k zemi vydala k šatnám. Po chvíli jsem ale místo země zahlédla něčí boty. Zvedla jsem zrak a zadívala se do naštvané tváře mého kapitána. ,,Myslel jsem že seš lepší než von." ,,Nikdo není lepší než James." pousmála jsem se. Čekala jsem že to bude bolet až to jednou řeknu ale.....byla jsem hrdá. Byla jsem hrdá že někdo jako on je můj bratr. ,,Můžeš zkoušet najít někoho lepšího ale....stejně prohraješ." ,,Nějak si dovoluješ. Chtěl bych ti připomenout že-" ,,Klidně mě vyhoď. Posluž si." prošla jsem kolem něj a zamířila pryč. Neudělá to.