Antipobertky (hp fnf)

Vánoce jsou tady!!!

Už je to tu. Bradavice se už vyprázdnily od lidí, kteří jeli domů na svátky a ve Velké síni se objevil velký strom. Všichni začali nosit sváteční svetry a balit dárky. A já taky. Jak už jsem jednou řekla Ann jede domů ale Lily zůstane i se mnou v Bradavicích. Stejně tak bohužel i Poberti. Nevadí. Alespoň jim můžu nachystat taky nějaký ten dáreček.  ,,Simon" ozvalo se chodbou. Rychle jsem se otočila. ,,Regulusi?" vypadlo ze mně, když ke mně došel černovlasý kluk. I když byl o rok mladší než já byl o docela dost vyšší. ,,Ahoj" ,,Ahoj. Co potřebuješ?" ,,Jen jsem ti chtěl popřát veselé vánoce." usmál se. ,,Děkuju. Tobě taky." řekla jsem trochu zaraženě. ,,Netvař se tak zaraženě. Vždyť jsou vánoce." zasmál se a odešel. Okey. Tohle mi přišlo trošičku zvláštní ale rozhodla jsem se to nekomentovat. Radši jsem pokračovala v cestě do Nebelvírské společenky. Měla jsem pomoct Lily s věcma. 

Netrvalo to dlouho a už jsem byla s Lils v mém a Ann pokoji. ,,A co teď?" zeptala se Lily.  Jen jsem pokrčila rameny a lehla si na postel. Tohle byl nejspíš náš poslední klidný rok. Poslední klidné Vánoce. Poslední klidný silvestr. Poslední.....to slovo zní tak divně. ,,Nepůjdem k jezeru?" ,,Děláš si srandu? Je tam hrozná zimo." zvedla jsem se z postele. ,,No tááák. Pojď." zasmála se a vzala si bundu. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a začala se oblékat. Pak jsme vyrazili. ,,Zejtra jsou už Vánoce co?" ,,Kdo by to řekl.." usmála jsem se. ,,Už jen chvílku a bude pololetí." ,,A pak....Valentýn." ,,Chceš říct že na Valentýn-" ,,Evansnová!!!" přerušil jí až příliš známí hlas. ,,Ten je snad všude." zesmutněla Lils. ,,Ne. Jenom tam kde jsi ty." škodolibě jsem se zasmála. ,,Díky za podporu." to už k nám i s Pobertama  doběhl. ,,Nepujdeš se-" ,,Neeee!!!" zařvala, otočila se a odešla. ,,To se musí uznat. Máš opravdu talent na to jí štvát." pronesla jsem a odešla. Úplně jsem cítila jak mě Black propaluje pohledem. Doběhla jsem Lily a společně jsme se vydaly do sovince. Slíbila jsem rodičům že jim alespoň pošlu dopis, když s nimi na Vánoce nebudu. Nebylo moc věcí, co bych jim mohla napsat a tak jsem jim vlastně jen popřála veselé vánoce.

Po dlouhém přemýšlení co uděláme dál jsme se rozhodly zajít do nebelvírské společenky. Sedly jsme si ke krbu a povídaly si. I po tolika letech spolu jsme si měly co říct. Není to definice nejlepších přátel? Poprvé za ty roky jsem se cítila jako doma. Opravdu doma. Bradavice s Lils a An jsou pro mně jediným domovem. Domovem kde není můj bratr víc než já. Jsem za ně opravdu ráda. Ta vánoční nálada na mě dolehla. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila že Bradavice jsou mým opravdovým a jediným domovem. Věděla jsem to a tak to i mělo zůstat. Tak proč to tak nezůstalo?

Chtěla bych se vám strašně moc omluvit že kapitoly vychází tak nepravidelně. Většinou je to spíše o tom co mě napadne, a tak občas když nemám nápad dlouho nic nepíšu. Navíc také přišel konec školního roku. Chci si na této knížce  opravdu nechat záležet a tak se to nejspíše protáhne.  Chtěla bych vám také opravdu moc poděkovat za podporu. Dělá mi hroznou radost že už jsem překročila 500 předčtení. Možná to pro vás není moc velké číslo ale pro mě to moc znamená a tak jsem vám chtěla poděkovat.  Uvidíme se u další kapitolky.  Vaše Kirarinka.