Proč já? ✓

4.kapitola - Překvapení

Ptala jsem se všech dospělých, které sem tu viděla, a ptala se jich, jestli sem pouštěli nějakou pumu. Jméno sem pochopitelně neřekla. Oranžový pes jen zavrtěl hlavou. ,,Nikoho jsme sem nepouštěli, a ani nemůžeme. Dospělí sem můžou jenom v Adopční den. Ten je příští neděli, víš to?" ,,Jo, vím, díky" odpověděla sem a rychle odešla.Když jsem odcházela, všimla jsem si, že se mi ten pes  dívá na ocas. Zrychlila sem a zmizela mu z dohledu.Co když si ze mně někdo jenom střílel? A kdo by asi tak znal Kirata? Mně spíš zajímalo, ČÍ to byla krev.  Přišla sem do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Chtěla jsem ze zrcadla setřít krev, ale když jsem se tam podívala, byl tam další vzkaz. Ale ne od Kirata.

VYBERU SI TĚ. ZEMŘEŠ.

VIOLET

Tak to už je na mně moc. Rychle jsem oba vzkazy utřela bílým bavlněným tričkem. Zrcadlo už bylo čisté, ale moje oblečení ne. No, to je jedno. Nevěděla sem, kdo to tam napsal, a bylo mi to celkem jedno. Lehla jsem si na tvrdou postel a snažila se usnout. Předtím, než jsem se propadla do říše snů, jsem za oknem uviděla bílé svítící oči. Dva páry.

Týden v dětském domově utekl hodně rychle, a už byla neděle.
Vzbudila jsem se brzy ráno. Nevěděla jsem, kolik bylo hodin, protože hodiny jsem tu neměla. Snídaně byla od půl osmé, tak jsem vstala a rychle se oblékla. Pod tričkem jsem nahmatala zub na provázku. Sundala jsem si ho z krku a dala si ho do kapsy. Dneska ho na sobě nechci mít. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se do něj. Pořád jsem si nemohla zvyknout, že mám jenom jedno oko. Viděla jsem celkem špatně. Když jsem měla vlasy sčesané přes prázdný důlek, celkem mi to slušelo. Podívala jsem se na pravou ruku. S třemi prsty se nedalo pořádně psát ani něco chytit. Povzdychla jsem si a vešla na chodbu. Za tu dobu, co tu jsem, sem si našla dvě kamarádky. Bydleli v pokoji 83, tak jsem za nimi šla, i když jsem pochybovala, že budou vzhůru. Bylo totiž teprve 5:47. Došla jsem k jejich dveřím a přes malé okno se koukla dovnitř. Už byly vzhůru. Zaklepala jsem a počkala, než mi příjde některá z nich otevřít. ,,Ahoj Grey, jen pojď" pozdravila mně mladá medvědice a pustila mně dovnitř. Jmenovala se Kit Kat a měla čokoládově hnědou srst. Její spolubydlící byla růžová fenka, která se jmenovala Rose a teď se česala před zrcadlem. ,, Ahoj Grey" řekla a usmála se na mně. Kit Kat zavřela dveře a všechny jsme si sedly na postel u okna. ,,Myslíte si, že si vás někdo dneska vybere?" Zeptala se Rose tiše a podívala se nám do očí. Ona tu už byla dost dlouho, několik měsíců, a Kit Kat jen tak dva měsíce. Zavrtěla jsem hlavou, ale pak sem si vzpomněla na krvavé vzkazy na zrcadle. ,,Možná ano" řekla jsem nakonec a všechno jim pověděla. Tvářily se ohromeně a vyděšeně. Nevím ale proč. ,,Určitě si tě někdo vybere, takže bysme se měli rozloučit" vzlykla Kit Kat a objala mně. ,,Díky ,Kat" zamumlala jsem do jejího teplého kožíšku. Rose se k nám taky přimáčkla a bolestně štěkla: ,,já taky chci, aby si mně někdo adoptoval!" ,,Však vydrž" řekla jsem smutně a dál jsme tam seděli v těsném objetí.

,,Jméno?" ,,Grey." Seděla jsem u stolu a přežvykovala rohlík s máslem. Neměla sem na něj však moc chuť, tak jsem zbytek dala nějakému malému medvídkovi. ,,Děkuju" řekl vesele a rozběhl se za malým modrým králíkem. Ten medvěd byl bílo růžový a vypadal roztomile. ,,Hej, Bon-Bone! Dostal jsem rohlík, můžem si ho rozdělit." ,,Tak jo, Fun  Freddy!" Řekl králíček s rozzářenýma očima a hned si ho strčil do pusy. Vypadaly tak sladce...

Seděla jsem na lavičce na chodbě a povídala si s Batem. ,,Myslíš, že si tě někdo adoptuje?" Zeptala jsem se ho a sledovala ptáčka, který seděl venku na stromě a zpíval nějakou melodii. ,,Ne, určitě ne. Ale tebe asi jo" odpověděl Bat a ukázal na nějakou vysokou fialovou kočku, jak se k nám pomalu blíží. Všimla jsem si, že měla bílé svítící oči. Zastavila se před námi a začala si nás prohlížet. Byla jsem celkem nervózní. Nakonec, ukázala na mně. ,, Adoptuji si tě" řekla usmála se na mně. Měla děsivý, ledový hlas. ,,Jo, a" začala větu a popadla mně za ruku,,jmenuju se Violet, pro tebe Paní."