Přišla jsem k bílé lišce a poklepala jí na rameno. Polekaně se otočila a když zjistila, že jsem to já, usmála se. ,,Ahojky" řekla. Měla stejný hlas jako Mangle, se kterou jsem si hrála jako malá. ,,Ty jsi Mangle, že?" Zeptala jsem se jí. ,,Ano, a ty jsi Grey. Hezké jméno." Najednou se zamračila. ,,Grey" zašeptala a svraštila obočí. Jako by si na mě pamatovala. Když jsme byly malé, byli jsme nejlepší kamarádky. Jako znamení toho jsme si každá vyřezala na pravý hřbet ruky srdíčko, ve kterém bylo napsané BFF. Byli bysme se kamarádily pořád, ale my jsme se odstěhovali a já začala chodit do jiný školky. Potom jsme se už nikdy neviděly. Zvedla jsem ruku a ukázala ji Mangle. Podívala se na ni a pak se podívala na svoji. Také ji zvedla. Na hřbetu měla jizvu ve tvaru srdce s BFF uvnitř. Podívaly jsme se navzájem do očí. ,,Mangle" zašeptala jsem a z oka mi vyklouzla slza. ,,Grey." Vrhly jsme se k sobě a objaly se. ,,Tak strašně jsi mi chyběla" řekla jsem jí, když jsme se od sebe odtrhly. ,,Ty mě taky" odpověděla a usmála se. Najednou zazvonilo a já sebou trhla. Úplně jsem zapomněla, že jsme ve škole. Mangle se zasmála. ,,Pojď si sednout ke mě, na výtvarku si můžeme sednout jak chceme." Vzala jsem si věci a přesunula se do její lavice. Její spolusedící se zamračil a otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak si všiml mého obličeje, zmlk a odešel za nějakou pumou. ,,Co budeme kreslit?" Zeptala jsem se Mangle a prohlížela si celou třídu, která se na mě dívala. ,,Nemám tušení, asi svoji rodinu." ,,Aha" odpověďela jsem a radši se odvrátila, aby se mě nezačala na něco vyptávat. Za chvíli přišel učitel, šedo bílí medvěd s hnědým flekem u pusy. ,,Kdo to je?" Zeptala jsem se na jméno." ,,Pan učitel Molten. Říká si jenom jménem, nikdo neví, jaké má příjmení." Jenom jsem přikývla a zase se otočila dopředu. ,,Dneska budete malovat svoji rodinu. Budete malovat jenom pastelkama, a pěkně detailně. Rozdej papíry, Snow." Zvedla se bílá králičice a všem nám dala papír A4. Já jsem ale nevěděla, co mám nakreslit, protože moji rodiče byli mrtvý. Mangle už začala kreslit sebe i s červeným papoušek. ,,To je Pippo, můj mazlíček." Řekla, když viděla, jak se jí dívám na výkres. Začala jsem taky kreslit. Nejdřív sebe, s krvavým úsměvem bez oka. Namalovala jsem si červené triko, co jsem měla, a černé riflové kraťasy. Vedle mě doprava jsem nakreslila Kirata i s obarvenými vlasy a náušnicí. Doleva jsem zase nakreslila Hanza, který v ruce držel nůž. A za sebe jsem nakreslila mámu a tátu, ale jenom jako duchy bez nohou. Pak jsem kolem přimaloval ještě Springtrapa, Blood, a Mangle. ,,Takže už byste to měli mýt nakreslené, tak to někdo vyberte. Třeba ty." řekl Molten a ukázal na mě. Posbírala jsem všem výkresy a navrch jsem dala svůj. Podívala jsem se na Manglin výkres . Její matka vypadala skoro jako ona, a její taťka byl hnědý lišák, ke kterému přimalovala zeleného papouška. Usmála jsem se a donesla je Moltenovy na stůl. ,,Co to máš na obličeji?" Zeptal se mě najednou. ,,To je jenom namalovaný," odpověděla jsem a snažila se co nejrychleji vrátit do lavice. ,,Ukaž," zavrčel a nadzdvihl mi obličej. ,,Vypadá to, jako by si to měla vyšitý." ,,Jo, protože mám" odsekla jsem a vykroutila se mu. Molten vykulil nevěřícně oči a dotkl se nitě. ,,Ehm, aha." Řekl pak a radši se podíval na můj výkres. ,,Kdo to je?" Zeptal se mě a ukázal na Kirata." Zakoulela jsem okem. ,,To je Kirat, můj adoptivní rodič. A ten medvěd taky." Vážně jsem si už chtěla sednout, a taky mě štvalo, že Molten mluvil strašně hlasitě. Potom ukázal na Springtrapa. Asi proto, že jsem ho nakreslila umazaného od krve a s uřízlím uchem. ,,A to jsou mí mrtvý rodiče a zbytek moji kamarádi" vyštěkla jsem a odpochodovala do lavice. Strašně mě naštval. ,,Ty nemáš oko?" Zavolal na mě ještě od katedry a všichni moji spolužáci se na mě podívali. ,,Ne, nemám." Povzdechla jsem si a složila hlavu do dlaní. Naštěstí už zazvonilo, tak jsem mu už nemusela odpovídat. Zbytek dne jsem byla nezvykle zamlknutá a když skončila poslední hodina, vyběhla jsem před školu a čekala na Kirata. A potom jsem uviděla Springtrapa.
Já vím, kapitola o ničem, ale mě se to chtělo psat XD.
ČTEŠ
Proč já? ✓
FanfictionStačí jedna jediná věc... Jedno rozhodnutí, jeden špatný pohyb, jedna pochybná vteřina. A život se vám rázem otočí vzhůru nohama. Jsem Grey. V podstatě obyčejná dívka, jež si žije celkem normálně a jež se snaží zapadnout do běžného chodu života. Co...