Proč já? ✓

15.kapitola - Ona

Poté, co jsem překonala počáteční šok, jsem se zaradovala a rozběhla se k Springovi. ,,Springu!" Zaječela jsem na něj a on se poplašeně otočil. Když si mě všiml, rozzářili se mu oči. ,,Grey!" Odpověďel mi radostně a obejmuli jsme se. ,,Promiň, že sem se s tebou nestačil rozloučit. Nedovolila mi to." Řekl a já ho pustila. ,,A kdo tě vůbec adoptoval?" Zeptala jsem se zvědavě. Springtrap se zachvěl. ,,Ona" zašeptal a z oka mu vyklouzla slza. ,,Jaká ona?" Pak jsem to pochopila. ,,Violet?" Zašeptala jsem a děsila jsem se jeho odpovědi. ,,Ano." Springtrap sklopil hlavu a setřel si slzu. ,,Nesmí tě tu vidět, jinak by mi zase ublížila." ,,Tak jo" odpověděla jsem, protože sem nechtěla vědět, co mu dělá. ,,Uvidíme se zítra" řekla jsem ještě a odběhla jsem dál. S nechutí jsem se pak dívala, jak má Violet ve tváři falešný úsměv a táhne Springtrapa k autu. Za chvíli mi zmizely z dohledu. Potom jsem si chtěla vytáhnout knížku a začít si číst, jenomže mě někdo přerušil. ,,Co je, Mangle?" Zeptala jsem se otráveně a podívala se na ni. Nejspíš musela celou cestu běžet, protože byla dost zadýchaná. ,,Chci se tě jenom zeptat, co se ti stalo." odpověděla na moji otázku, z aktovky si vytáhla flašku a napila se. Věděla jsem, co myslí, ale odpovědět jsem jí nechtěla. Jenom jsem zavrčela a neodpověděla. Všimla jsem si, že před školu přijelo auto, ve kterém seděla vysoká puma. ,,Dnes ne, Mangle." zarazila jsem ji, když jsem viděla, že se nadechuje k dalšímu monologu. ,,Jdu domů." Řekla jsem a šla Kiratovi naproti. ,,Někdy jindy." zašeptala jsem a usmála se. ,,Tak pojedeme?" Odvrátila jsem se od Mangle pohledem a podívala se na Kirata, který se ke mě tiše přikradl. ,,Tak jo" odpověděla jsem a nasedla do jeho auta. Když jsme dojeli do jeho domu, vzala jsem si batoh a vyběhla do pokoje. Udělala jsem si úkol do češtiny a pak jsem přešla ke knihovně, která byla vedle skříně. Nevěděla jsem, jestli to tu bude mít, ale nakonec jsem to našla. ,,Sirotčinec paní Peregrinové pro podivné děti" řekla jsem s úsměvem a lehla jsem si na postel. Když jsem byla u deváté kapitoly, Kirat mě zavolal na oběd. Sešla jsem dolů a posadila se ke stolu. ,,Co bude k jídlu?" Zeptala jsem se a napila se coly. ,,Pizzu, nechtělo se mi moc vařit" odpověděl mi Hanzo a já se podivila, že umí vůbec něco uvařit. Snědla jsem celou pizzu, protože jsem měla hlad, a pak, když už jsem chtěla jít zase do pokoje, mě Kirat přerušil. ,,Viděl jsem Violet" řekl a já jsem se zastavila. ,,Je mi líto, že si ho musela adoptovat zrovna ona" řekl to s nechutí v hlase. ,,Ty ji znáš?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Jo. Všichni si o ní i o jejím bráchovi myslí, že jsou úplní andílci. A ten její bratr... Je to svině. Mám s ním nějaké spory, tak to snad dopadne dobře." Na to sem už radši nic neřekla a šla do pokoje. Nachystala jsem si učení na zítra a zase se začetla do knížky. V devět večer jsem ji dočetla a pak šla spát.

Ráno jsem si na sebe vzala šedou mikinu s muffinem a černé legíny. Na snídani jsem si dala vafle a Kirat mě zase zavezl do školy. Před školou jsem se s ním rozloučila a šla do svý třídy. Když jsem tam došla, vzadu se konala nějaká porada. Nikdo si mě nevšiml, tak jsem se aspoň trochu schovala a poslouchala je. ,, Takovou zrůdnost tu nechci, takže jí něco uděláme, aby vypadla." ,,A co chceš udělat, Tarasi?" ,,Nevím, asi jí nějak ublížíme." Do hovoru se vpletla Chica. ,,Mě přijde celkem fajn." Řekla nesměle. ,,To je možný, ale je to svině" Dál už jsem je neposlouchala, protože sem z batohu vytáhla učebnice, třískla jsem s nimi o lavici, a když se na mě polekaně podívali, odfrkla jsem si. Beze slova jsem vyšla ze třídy a šla hledat Springa. Podle svého věku by měl být ve druhé třídě, ale tam jsem ho nenašla. Tak jsem se zeptala jedné králičice, jestli sem chodí. ,,Jo, ale ještě nepřišel. Až dojde, tak mu řeknu, jo?" Nekomentovala jsem to a vrátila se do třídy. Sedla jsem si na židli a Chica vedle mě se polekaně otočila. ,,Je mi líto, že tě naše třída nemá ráda." Řekla mi a z jejího hlasu šlo poznat, že je jí to opravdu líto. ,,To neřeš" zabručela jsem a opřela se o lavici. ,,Už jsem si zvykla, není to poprvý..."

Kapitola o ničem XD.
A taky dost krátká. Příště bude delší.
Slibuju❤️