Proč já? ✓

1.kapitola - Čtyři vrazi

Seděla jsem ve špinavé uličce a skrývala se za přeplněnou popelnicí. Nesměli mně najít. Zabili by mně stejně krutě jako moje rodiče. Jen co sem na ně pomyslela, začaly mi z očí téct nové slzy a nešly zastavit, i když sem se hodně přemáhala. Moje matka byla černá vlčice a jmenovala se Espoir. Nebyla jako ostatní mámy, které by se o vás staraly a rozmazlovaly vás. Ona mně učila, jak přežít ve světě a být samostatná. Byla na mně drsná, ale ne nějak hnusná. Můj otec se jmenoval King a byl na mně strašně hodný. Byl to sněhově býlí vlk a mně zase učil kamarádství a spojenectví s ostatním. Dost často se hádali kvůli tomu, jak jsou odlišní. Jednu věc však měli společnou. Uměli skvěle bojovat a zabíjet. Ten večer jim to však nebylo platný proti nim. Seděli jsme všichni v obýváku a dělali si svoje. Matka si brousila drápy, otec si čistil kožich a já se učila házet vrhací nože. Zrovna jsem chtěla hodit svůj nejoblíbenější, černý s krvavou čepelí, který sem dostala hodně dávno na Vánoce, když nám někdo vyrazil domovní dveře. V ruce sem držela jenom dva nože, když k nám do obýváku přiběhli čtyři lidé. Byla tam jedna kočka, jedna puma a dva medvědi. Měli na sobě černé oblečení a kukly. V ruce drželi nože a já si uvědomila, že nás nejspíš chtějí zabít. Na nic sem nečekala a po kočce sem hodila oba nože. S bolestným výkřikem spadla k zemi a už se nezvedla, puma po mně ale hned skočila a přimáčkla mně ke stěně. ,,Zabil si mi holku, fakane mrňavej!" Vzápětí sem ale spadla na zem, protože taťka po něm skočil a zakousl se mu do ramene. Puma ho setřásla a bodla ho do boku nožem. Taťka zmučeně zavyl a spadl na zem. ,,Tati!" Vykřikla sem. ,,Uteč, Grey!" Zaječela na mně matka, já ji ale neposlouchala. Ze zdi sem si vzala jeden nůž a mrštila ho proti medvědovi, který skočil na mámu. Zabodl se mu do nohy a svalil se na zem. Máma toho využila a zakousla a se mu do krku. Po pár vteřinách zemřel. ,,Uteč!" Zaječela znovu, a bylo to to poslední, co mi řekla. Otevřela tlamu a ještě než stačila něco říct, puma jí do zad zabodla nůž. Matka se svalila na zem a já stačila říct už jen čtyři slova : ,,Byla jsi skvělá máma." Vzala sem rychle ze zdi další nůž a utekla z domu. Vrhl se na mně medvěd, ale já se mu vyhla a bodla ho do ruky. Zařval a nechal mně být. Začala jsem utíkat jako o život a vběhla do této uličky. Teď se tu krčím a to jediné, na co se zmůžu, je brečet. Po nekonečné době si utřu oči a vylezu do světlé a veselé ulice. Mně teď však nic nepřipadá světlé a veselé. Byla mi zima, protože sem z domu utekla jenom v bílo modrém pruhovaném tričku a v černých kraťasech. Zašmátrala sem v kapse a snažila se najít dvě věci. Ta první byl přívěsek mého prvního vypadlého špičáku na dlouhé červené šňůrce. Hned sem si ho dala na krk a hledala peníze. Našla sem pár drobásků a spočítala je. Měla jsem jenom 87 korun. Strčila jsem si je zase do kapsy společně s nožem a šla hledat místo, kam bych si mohla jít lehnout. Napadl mně náš dům, ale hned sem to zavrhla. Ta puma s medvědem by tam mohli čekat. Nakonec sem si zalezla za jeden plot a přikryla se kusem hadru, který tam ležel. Ihned sem usnula. Než sem úplně zavřela oči, viděla jsem siluetu kočky s bílíma zářícíma očima, jak se na mě dívá...

Druhý den sem vstala brzy ráno a vydala se do jednoho blízkého obchodu. Matka mně učila, jak okrádat nepozorné zvířata, tak sem jedné vysoké feně ukradla noviny. V obchodě sem si koupila pár rohlíků a jedno jablko a stoupla sem si do fronty. Zvířata na mně vrhala podivné pohledy a pak se zase rychle odvraceli. Jen sem se zašklebil a a čekala. Když sem došla k pokladní, staré králiči, vybafla na mně : ,, Copak se neumíš umýt, holka?! " ,,Co, mám snad něco na ksichtě?" Odsekla sem podrážděně a podala jí svůj ubohý nákup. ,, Máš na sobě krev, snad si se neporvala?" Jenom nad tím mávnu tlapkou a dám jí peníze. ,,Běž se umýt" volá za mnou vesele. Po cestě zpět jsem se podívala do jednoho okénka u auta. Opravdu jsem na sobě měla krev, a docela hodně. Opláchla sem se u fontánky a vlezla na místo, kde jsem spala. Rozložila sem si noviny a přečetla si velký titulek : ,, Byla zavražděna rodina vlků, dcera přežila" pod to přiložili moji fotku. Vypadala jsem tam celkem roztomile. Proto se na mně v tom obchodě všichni dívali. Poznali mně. Zahodila sem noviny a lehla si. Už sem znovu usínala, když jsem zaslechla dva důvěrně známé hlasy pumy a medvěda. ,,Určitě tu je, Kirate."

Takže ahoj, tady je slíbená kniha. Kdyžtak Grey je šedobílá vlčice, kdyby to někdo nevěděl. Ahojky, vaše fnafGIRL87 :3

Update:

Tenhle příběh je fakt starý, pochází někdy z roku 2018/2019 a je to mé druhé dílo, které na to tak i vypadá.

Příběh by se dal zařadit jako akční slabý horor se spoustou krve, smrti a násilí, možná nějakých těch psychických problémů a různorodých prchavých pocitů jedince. Příběh je z velké části okopírován od Dii a jejího Těžkého života a některé části jsem od ní přebrala úplně, za což se teď fakt stydím, ale asi s tím nic už nenadělám. Promiň Dio TwT

V příběhu se nachází bambilion chyb, absence odstavců a mezer, do očí bijících teček a čárek, strašná rána nedomyšlených a rozvinutých dějových linek, které z 90% ani nedávají smysl a celkově by se to dalo označit jako bullshit cancer, po jehož přečtení máte chuť si nalít bělidlo do očí a spáchat nežití. Tadá :D

Silverflow08 píše skvělé pokračování Stín vraha, které navazuje na konec této slátaniny. Příběh je skvělý a oživuje charakter postav, s kterým jsem se tady moc nepárala, takže alou přečíst si její příběh! Jsem jí moc vděčná za práci, jež do tohoto příběhu dala, moc děkuji <33
Bohužel musím uznat, že na pochopení děje v SV je nezbytně nutné vědět, co se dělo tady, takže pokud chcete všemu rozumět... Well, přeji vám hodně štěstí a snad se touhle tupou pitominou pročtete bez nějakých duševních poruch.

To by bylo asi vše, co jsem potřebovala dodat. Jsem vděčná těm, kterým se tenhle příběh líbí, a novým dobrodruhům přeji spoustu štěstí a pevné nervy. Byee ^^

🖤Death🖤