Proč já? ✓

18. kapitola - Uvězněná...

Zaskuhrala jsem a chytla jsem se za hlavu. Bolestně mi v ní tepalo a na tváři jsem ucítili teplou krev. Asi mám rozbitou hlavu. Krev sem si setřela a porozhlédla se, kde vůbec jsem. Ve Springtrapově pokoji určitě ne, protože on tam měl víc světla. A taky neměl zkosený stěny a na podlaze slámu. Opatrně jsem vstala a bouchla se do hlavy o trám, takže mě začala ještě víc bolet. Trochu jsem se přikrčila, abych sebou zas nebouchla o strop, a začala to tu prozkoumávat. Na prozkoumání tu však nebylo skoro nic, pokud nepočítám zdi a podlahu. Ale bylo to tu celkem velké, to ano. Když jsem se dost vynadívala na temně rudý flek na zdi, otočila jsem se a když jsem chtěla udělat dalších pár kroků, něco mi zakřupalo pod nohou. Shýbla jsem se, abych na to líp viděla, odhrnula jsem trochu slámy a zůstala jsem na to šokovaně zírat. Byla to kost. Ruka. Odhrnula jsem další slámu a naskytl se mi pohled na celou kostru malého králíka. Všimla jsem si, že něco svírala v ruce, která byla zaťatá v pěst. Byl to malí papírek, který byl dost schátralí. Opatrně jsem ho vyndala z jeho ruky a podívala se, co tam bylo napsané. White. White...To bylo to jméno na stromě! Jenže taky bylo hned druhé, takže tu musela tvrdnout dost dlouho. Něco za mnou zapraskalo a já se prudce  otočila. V rohu asi půdy byla dost velká tma, takže jsem nic moc neviděla, ale až za chvíli jsem uviděla dvě oči. Jedno světle šedé a druhé zářivě zelené. Ten někdo udělal pár kroků vpřed a mě se vyskytl pohled na to dítě. Byl to opravdu hodně hubený tygr s vybledlou srstí, která měla světle zelené odstín. Podíval se na mě vyčerpanýma očima a usmál se. Pak se mu podlomily nohy a k mému překvapení se skácel k zemi. Honem jsem k němu skočila a rukou jsem se snažila nahmatat tep. Nedýchal. Podívala jsem se na jeho skelný pohled a všimla si, že v ruce držel podobný lísteček jako White. Vypáčila jsem mu ho ze stuhlé ruky a přečetla si jeho jméno. Genji. Ještě jednou jsem se na něj podívala a zavřela mu oči. Se značnou lehkostí jsem ho odtáhla do kouta a přikryla kusem plachty, kterou jsem tam našla. Pak jsem si šla sednout na hromadu prken, která ležela pod krvavou skvrnou na prťavým okně. Opřela jsem se o zeď a přemýšlela, jaké mám možnosti. Žádné tajné dveře tady nebyly, a tím oknem bych se ven nejspíš nedostala. Dostala bych ven jen tlamu. Vstala jsem a prozkoumávala zdi, jestli tam přece jen něco není. Asi v polovině jsem našla starou oškrábanou tabuli. Slova, napsaná bílou křídou, nešli moc vidět. Pustila jsem se do čtení. ,,Tady je Michael. Jsem tu první, a opravdu nevím, co tu mám napsat. Ale chci, aby po mě něco zbylo. Ti dva mi nedonáší žádné jídlo, takže vím, jak zemřu. Vím, že já nebudu poslední. Ani zdaleka. Je tu semnou další holka. Pomalu mi dochází síly, tak si někam lehnu a budu čekat na smrt. Ležím v jednom rohu, a jestli chceš, podívej se na mě. Po utrpení klid. Michael." Nevšimla jsem si praskavého zvuku a četla jsem dál. ,,Tady White. Michael měl pravdu, zemřeme hlady. Tohle je taková tradice. Musíš tu za tu dobu, co tu jsi, něco napsat. Je jedno co. Když se to někdy provalí, policie bude vědět, kolik tu bylo dětí. Berou nás z jednoho sirotčince. Jsem tu osmý den a cítím, že brzy půjdu spát. Moje kamarádka Marie byla výborná společnice. Díky. S láskou k lidstvu, White." Podívala jsem se na Whiteninu kostru. Pak zase na tabuli. ,,Marie. Nebudu se rozepisovat, jen napíšu, že White umřela, když procházela po tomhle vězení. Jsem tu týden a odcházím. Díky za všechno, Shiningu. Marie." ,,Aha" zamručela jsem a četla dál. ,,Jsem Shining a píšu tu svoje poslední slova. Celou dobu jsem nepsal, nemluvil, nic. Genji přišel, když jsem umíral. Zbohem." Teď jsem se udivila. jak to mohl napsat, když umíral? Pak jsem si všimla, že věta je dopsaná jiným písmem. ,,Jsem Genji, to už víš. Vydržel jsem tu nejdíl a sám. Jsem tady jedenáctý den a síly mě opouští. Nikdo jiný nepřišel, takže tenhle něšťastník přijde po mé smrti. Chci napsat, že nejíme naše předešlé druhy. Vzdáváme jim úctu. A já odcházím, někam do kouta si lehnout, a doufat, že už nikdo nepřijde. Uvidíme se v nebi. Se slzami se loučí Genji." Podívala jsem se do kouta, kde ležel Genji, setřela prach na tabuli, vzala si křídu a začala psát.

Sorry, vím že na tý tabuli to je napsaný dost pitomě, ale snažila jsem se, jako bych to nepsala já.

A taky se chci zeptat:  Mám být na Grey opravdu hodně hnusná, nebo jen trochu? Já totíž nevím XD