Proč já? ✓

Epilog

Strnule jsem zírala na mrtvou Grey. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Je mrtvá, mrtvá, mrtvá, mrtvá. Znovu jsem se rozbrečela. Moje bílá srst byla zašpiněná od krve, ale to my bylo jedno. Vše bylo jedno. Ona tu už není. Zezadu mě najednou někdo objal. Byl to Foxy. On po Grey nechtěl, aby se zabila. Jiný den bych byla úplně nadšená že mě objal, ale teď to... prostě... bylo jedno. Vzpomněla jsem si, co mi naznačovala. Poslední vraždy. Chata uprostřed lesa. Podívej se na půdu. Musím tam jít. Vstala jsem a Grey jsem opatrně položila na zem. Usmívala se a její přivřené bílé oko začínalo zase šednout. Záře zmizela. Odběhla jsem ze třídy se slzami v očích. Pořád byla přestávka. Všichni na mě civěli, protože jsem byla celá od krve. Moje nové modré tričko bylo úplně prosáklé. Věděla jsem, že se bude mamka zlobit, ale bylo mi to jedno. Vyběhla jsem ze dveří a zamířila jsem k chatce. Bylo tu pořád dost lidí, ale ty mě při pohledu na krev radši pustili dovnitř. Půda, půda, půda, kde sakra je? Vběhla jsem do kuchyně a pohledem jsem zavadila o strop, na kterém byly dveře. Půda. Otevřela jsem dveře, stáhla jsem dolů žebřík a vyškrábala jsem tam. Rozhlédla jsem se. Velká místnost od krve, páchnoucí po starém mase. Málem jsem se pozvracela, ale udržela jsem se. Prozkoumávala jsem to tu a za chvíli jsem našla starou tabuli. Odfoukla jsem z ní prach a dala jsem se do čtení posledního odstavce.
Jsem Grey. Nevím, proč to sem všechno píšu, ale svět potřebuje znát pravdu. Jsem White Wolf With Wings. Moje zabijácká přezdívka. Vše to začalo tím, že jsem jedný holce podkopla nohy. Zabila jsem pět dětí a jednoho dospělého. Nějak cítím v kostech, že tu budu poslední. Můj kamarád Spring a Blood tu jsou taky. Ale už dlouho nebudou. Zabiju Violet a toho kocoura. Zničili mi život. Zabili mi rodinu. Zmrzačili mě. Adoptovali Springa a Blood. Zabili Kirata. Já zabiji je. Tohle je teď pro moji nejlepší kamarádku Mangle. Byla jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Super kamarádka. Držela jsi vždy při mě. Znamenala jsi pro mě všechno, a pořád znamenáš. Díky. Pokud tohle najdeš jako první, tak prosím smaž můj odstavec.
Všechno to začalo tím, že jsem se bránila. Grey.
Znovu jsem se rozbrečela. Je mrtvá. Už ji nikdy neuvidím, neuslyším. Je pryč. Sesunula jsem se na zem a vzlykala jsem. Je prostě pryč a to se nezmění...

Chci moc moc moc moc poděkovat wolfdianadragon a Silverflow08.
Přečetly si to od začátku až do konce. Lajkovaly, radily, psaly komentáře. Bez Dii bych tuhle knihu zahodila a byla by zapomenuta. Ale není (možná bohužel, možná bohudík, idk). Flow zase napsala Fan Fikci, která je lepší než tohle. Jste obě super holky a bez vás bych to nezvládla dopsat až do konce. Děkuji❤️

Vím, že v knize je dost chyb a zbytečný informace atd. Chtěla bych to upravit, ale přijde mi to zbytečný, takže nic.

A taky by tenhle příběh nevznikl bez úžasné wolfdianadragon, u které jsem se hodně inspirovala a některé části jsem i z větší části opsala. Ale bez příběhu Tž by to tu nebylo. Děkuji, Dio❤️

Update: Dočetl jsi to až sem? Pokud ano, asi jen z toho důvodu, že tě zajímalo, jak hrozné to bude na konci. Pokud z toho důvodu, že by se ti to možná i líbilo...
Nevěřím ti, promiň ale ne xd. Ale neříkej, že jsem tě nevarovala. Doufám, že jsi nedostal rakovinu plic a nechytil náhodou nějaký mor, který se nad touto hrůzou sklání, za toto neručím. Ale ostatně Wattpad je takových slátanin plný, takže hmmm

No, to bylo asi tak vše, a tak za tři týdny vyjde nový příběh, Hra bez pravidel 2.

🖤 Death 🖤