Proč já? ✓

20.kapitola - Trest

Ruku jsem si po důkladném pořezání obvázala kusem látky z mikiny. Žiletku jsem položila na stůl a šla se procházet po místnosti.,,Už jsi stačila použít žiletku, jak vidím" Violet zněla celkem znuděně, tak jsem si domyslela, že mě tu bude otravovat dlouho. Počkat... Jak vlastně ví, že jsem se začala řezat? Někde tu musí mít kameru. Neodpověděla jsem jí, protože byla pod moji úroveň, a šla hledat nějakou kamerku nebo mikrofon. ,,Mluv semnou, sakra!" Zařvala a podle dutého zvuku jsem si domyslela, že nejspíš bouchla do stolu. ,,S takovou krávou se bavit nebudu." zavrčela jsem a ušklíbla se. Nedávala jsem pozor na cestu a narazila do stěny. Promnula jsem si hlavu a vzhlédla vzhůru. Naproti mě, až skoro úplně nahoře, byla malinká kamera a u toho mikrofon. Kamera viděla na celou místnost a nejspíš měla i noční vidění. ,,Ani na to nemysli..." zavrčela Violet a z jejího hlasu šlo jednoznačně poznat, že se hodně naštvala. ,,Na*er si" zasmála jsem se a vytrhla kameru ze zdi. ,,To je kráva! Wiliame, ta blbka vyrvala kameru!" Zařvala někam, kde byl Wiliam. Usoudila jsem, že to bude ten kocour. ,,Neřvi Violet, přišla návštěva." Zavrčel a za pár vteřin jsem vzdáleně uslyšela zvonek. Za několik minut jsem uslyšela několik hlasů. ,,Tak jo, Wile, pořád zabíjíš děcka?" Kocour se zasmál. ,,Ne, už dávno ne." V jeho hlase jsem však uslyšela nepatrný podtón naštvanosti. Nad takovou otázkou jsem se musela začít smát. Skoro jako bych viděla místnost, ve které všichni seděli. ,,C-co to bylo?" ,,Ale nic, Jeremy." uklidňoval jednoho ze svých kámošů a pak se asi otočil k mikrofonu, protože jsem ho sotva slyšela. ,,Pak si to s tebou vyřídím." Ozval se praskavý zvuk oznamující vypnutí mikrofonu. Mě však bylo jedno, jestli mi něco udělá. Věděla jsem, že těm jeho kámošům dojde, že s tím nepřestal. Ušklíbla jsem se a cítila jsem, že to přestávám být já...

Za pár hodin, tak mi to aspoň přišlo, se asi z prostředka podlahy zvedly těžké, dřevěné dveře. Usmála jsem se. Aspoň vím, kde je východ. Po chvilce se odtam vynořila Violet a namířila si to ke mě. ,,Čaues kotě" zašvitořila jsem a usmála jsem se. ,,Drž hubu!" zařvala a rozmáchla se tlapkou. Nestačila jsem uhnout a pod levým okem jsem ucítila palčivou bolest. Hluboce mě škrábla drápky. Radši jsem byla zticha. Né že bych se bála, ale věděla jsem, že by se naštvala ještě víc. Popadla mě za ruku a vyhodila mě dveřmi ven. Spadla jsem asi z pěti metrů a jako zázrakem se mi nic nestalo. Pracně jsem se zvedla ze země a Violet mě zase někam hnala. Dostaly jsem se do nějaké tmavě šedé místnosti, ve které bylo křeslo s koženými přezkami. Než jsem se stačila zorientovat, natlačila mě do křesla a zapnula mi přezky kolem kotníků a rukou. ,,Co děláš, ty ku*vo?" zařvala jsem na ni a znovu mě udeřila do obličeje. ,,Nebudeš mi nadávat!" řvala a znovu mě sekla. ,,Pojď Wilie, už jsem ji přivedla." řekla po chvilce a sladce se usmála. ,,Kdyby jsi držela hubu, tohle by se stát nemuselo." zavrněla, otočila se a odešla. Za chvíli přišel ten kocour a něco nesl v ruce. Velkou injekční stříkačku. ,,Teď přijde trest." usmál se a já se po dlouhé době začala bát.

Já vím, hrůza XD