Proč já? ✓

3.kapitola - Nový domov?...

Několik dnů jenom ležím a cítím, jak bolest pomalu odstupuje. Nic nejím ani nepiju, jenom občas si vezmu pár kapek vody. Jsem hubenější, než sem kdy byla. Vypadám jako živá kostra. Nejvíc mně bolelo vyřízlé oko a věděla sem, že kdyby mně takhle někdo viděl, s křikem by utekl. Nakonec sem si přes něj sčesala pramen vlasů a prohlídla se v kaluži se špinavou vodou. Slušelo mi to. Zbytek ocasu a uřízlé prsty sem ale nemohla nijak zakrýt, což mi vadilo. Tohle byl první den, kdy mně nějaké normální zvíře takhle vidělo. Ležela sem na začátku uličky a dívala se ven. S jedním okem se dívali dost špatně. Najednou sem si všimla malé žluté kočky, jak se na dívá. Určitě to byla Clarissa. Přikrčila sem se a snažila se nějak schovat. Běž úspěchu. ,,Ehm, to jsi ty, Wolfy?" Pořád si nejspíš myslí, že se tak jmenuji. ,,No, jo, ahoj. Co tu děláš?" Chtěla sem, aby rychle odešla. Kdyby nás tu takhle viděla její máma, tak asi omdlí. ,,Jen sem se sem šla podívat, no a, viděla jsem tebe." Vykoktá nakonec. Povzdychnu si. No to mi tak chybělo, aby mně někdo jako ona viděl. ,,Nechtěla by si nějak pomoct?" To mně překvapilo. ,,No, nějak by si mi mohla pomoc." ,,A jak?" zeptala se dychtivě. Zmrzačenou rukou sem v kapse hledala peníze. ,,Šla by si prosím do nějakého obchodu a koupila mi nějaké jídlo?" ,, Jasně" odpověděla, vzala si peníze a odcupitala do blízké pekárny. Zatímco byla pryč, vstala sem a šla se opláchnout do sudu na vodu. Voda byla ledová, ale to my nevadilo. Podívala jsem se smutně na můj zbytek ocasu. Uřízlé místo už zarostlo a ocas vypadal docela divně. ,,Wolfy?" Clarissa se už vrátila. Povzdechla sem si a šla si za ní sednout. Clarissa mi podala crossian a čokoládový donut. ,,Díky" usmála jsem se. ,,Už sem dlouho neměla čokoládu." Clarissa si taky vytáhla donut a řekla : ,,Já vím, že jsi Grey, mamka je občas fakt blbá." Já sem však věděla, že to ví. Hned od začátku. ,,Je mi líto, co se stalo s tvými rodiči." Smutně sem se usmála a dojedla jídlo. Jen tak, sem se zeptala : ,,Nevíš, kam bych mohla jít?" Clarissa chvíli přemýšlela a já se zatím šla napít do blízké kaluže. Voda byla hnusná, ale nasytila mně. Ona mně naštěstí neviděla. ,,Můžeš jít do dětského domova, je odtud jen kousek." To byl dobrý nápad. ,,Jenom musíš ukázat nějak zraněnou nebo podvyživynou, aby si tě vzaly." ,,Však to jsem, ne? Obojí." Vzala jsem si všechny svoje věci. I nůž, který sem našla kousek od východu. ,,Tak pojď" řekla jsem a mlčky sme odešly k dětskému domovu. Zastavila jsem se přede dveřmi. ,,A co jim mám říct?" Zeptala jsem se jí. ,,Kolik ti je?" Zeptala se zase ona. Styděla jsem se jí to říct. ,,Za pár týdnů mi bude 11." To jsi celkem mladá" podivila se. ,,Tak jo. Hm....řekni, že tě chtěli zabít rodiče a ty si utekla jen taktak a cestou sem tě někdo přepadl a uřízl ti ocas a dva prsty." Všimla si, jak se tvářím. ,,No, promiň..já-já si to jen vymyslela a -" ,,Všechno je pravda, až na ty rodiče" řekla jsem. Neřekla jsem jí, že sem přišla i o oko. ,,A řekni, že ti je tak osm." Řekla ještě. Objala jsem ji a ukápla mi další slza. ,,Díky, Clarisso." Zamávala jsem jí, když odcházela, a pak jsem strašně vynervovaná zabušila na dveře dětského domova. Za pár vteřin mi otevřela nějaká fena a mile se mně zeptala : ,,Ahoj, co tu děláš? Přišla jsi se sem ubytovat?" Němě sem přikývla. ,,A proč, broučku? Nemáš rodiče?" Očividně mně nepoznávala, protože jinak by se tak blbě neptala. ,,Chtěli mně zabít, tak jsem utekla" vykoktala sem. ,,Ach, to je mi líto" odpověděla a zavedla mně dovnitř. Vypadalo to docela jednotvárně, stěny byli bílé nebo světle žluté. Napravo byli všude kovové dveře a na nich byla čísla. Slyšela jsem, jak mi tlumeně šeptala do ucha: ,,Běž si najít nějaký volný pokoj, za chvíli k tobě příjdu a vyplníme formulář. A taky ti dám speciální oblečení, co tu všichni nosí." Přikývla jsem a šla si nějaký pokoj najít. Většina byla obsazená. Jak sem šla chodbou, děcka se vykláněla z pokojů, šeptali si a ukazovali si na mně. Od nějakého černého králíka sem slyšela : ,,Páni, nemá kus ocasu. To asi bude tvrďačka." Jen sem se zašklebila nad jeho inteligencí a nakonec si našla pokoj s číslem 87. Potichu sem vešla dovnitř a zavřela dveře. Byla tu postel, stůl, židle a umývadlo a zrcadlo. Celkem nudné. Sedla jsem si na židli a přisunula si ji k oknu. Byl tu hezký výhled... Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále" zavrčela sem. Přišla ta fena, co mně přivítala. ,,Takže" začala ,,tady máš oblečení, prádelna je dole v přízemí a každou sobotu se tady oblečení vyzbírává." Podala mi šedé a bílé teplákové soupravy. Nějak si to už doladím. ,,Teď vyplníme formulář" řekla a zamávala mi s ním před nosem. ,,Jméno?" ,,Jsem Grey" odpověděla sem znuděně. ,,Kolik je ti let?" ,,Deset." Dál už to bylo dost nudný. ,,Takže" řekla a dopsala, kdy jsem se narodila. ,, Na jídlo můžem chodit, jak chceme, ještě ti dám rozvrh, kde budeš mít vše dopodrobna napsané. Nějaké otázky?" ,,Kdy bude vyučování?" ,,Máme ho ve středu, čtvrtek a pátek." Přikývla a vstala. To by bylo všechno. Ještě se na rozloučenou usmála, dala mi rozvrh a odešla. Podívala jsem se do kolonky sobota. To byl dnešek. Oběd byla zrovna teď, tak jsem vstala a šla se najíst. V jídelně bylo celkem dost dětí. Přišla jsem a opřela se o dveře. Bylo to tu velký. Všimla sem si, že medvěd a dvě lišky mlátí nějakého malého králíka. Ach jo, šikana. Došla jsem k nim a zakašlala. Medvěd se na mně podíval a v očích se mu objevil strach. ,,Co tu chceš?" Zavrčela jedna liška a králíka kopla do hlavy. Všimla jsem si, že to byl ten, který říkal, že jsem frajer, když nemám ocas. ,,Co bych chtěla, hm?" Podívala sem se lišce do očí a odpověděla : ,,Chtěla bych, abyste toho králíka nechali na pokoji." ,,A co nás donutí?" Zavrčel medvěd a vystartoval po mně. Nedělalo mi potíže uhnout, byl dost pomalý. Sevřela sem mu ruku ve své pravé ruce a až potom sem si uvědomila svoji chybu. ,,Nemá prsty" řekl tmavě hnědý lišák a radši o pár kroků odstoupil. Pustila sem medvěda a usmála se. ,,Ano, nemám prsty. Páni, tak se z toho nepose*te." Dívala jsem, jak rychle odchází a až pak si uvědomila, že na mně čumí celá jídelna. Jen sem pokrčila rameny a králíkovi podala ruka, aby vstal. ,,Jsem Grey" usmála sem se. ,,Já se jmenuji Bat." Zakoktal a postavil se. ,,Čau" řekla jsem už jenom a šla se postavit do fronty. Když sem přišla k okénku, mladá zrzavá kočka se usmála. ,,Jméno?" Zeptala se a zvala si nový talíř. ,,Grey". ,,Měli bysis vzít víc, jsi úplně vychrtlá." Zavrtěla sem hlavou.,,Ne díky, dám si jenom dva knedlíky." Snědla sem rychle rajskou se studeným knedlíkem a odešla do pokoje. Před dveřmi však stál Bat. ,,Co tu děláš?" Zeptala jsem se udiveně. ,,Jen ti chci poděkovat, a taky říct, že další neděli je Adopční den." Poděkovala sem a vlezla do pokoje. Já ale nechci být adoptovaná. Tady se mi líbí. Podívala jsem se do zrcadla a ztuhla. Bylo tam něco napsáno krví.

MNĚ NEUTEČEŠ
                          KIRAT.