Proč já? ✓

11.kapitola - Šílenství

Škubalo mi ve tváři. Dívala jsem se na svůj smutný a naštvaný výraz do rozbitého zrcadla. Z ruky mi pořád tekla krev, jak sem do něj vztekle praštila. Ze země jsem zvedla jeden z největších střepů a podívala jsem se do něho. Vypadala jsem tak strašně smutně...
Chtěla jsem se opravdu ujistit, že tu nejsou, pro případ, že by si dělali srandu...
Nebyli tu. Nestačili se semnou ani rozloučit. Můj pokoj vypadá bez Blood prázdně. Už nesmím být smutná...
V ruce jsem křečovitě svírala jehlu s tmavě rudou nití. Chystala jsem se udělat něco, za co by mě Blood asi označila jako psychopata. Chystala jsem se usmát...
Přiložila jsem jehlu ke koutku pusy. To dám. Začala jsem šít. Kapky krve mi prosakovaly do nitě a kapala mi na šedou srst. Necítila jsem moc bolest, ale pohled na krev mě uspokojil. Začala jsem s druhou stranou. Krev mi tekla do pusy a já ucítila její kovový pach. Udělala sem poslední steh a ustřihla zbytek nitě. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem, jako bych se usmívala. Pořád se teď budu usmívat. Jehlu jsem nechala na stole, vzala si kus látky a utřela si s ní krev. Nit jí nasákla a vypadala ještě líp než předtím. Jak sem se na to tak dívala, uvědomila sem si, co jsem si udělala. Ale komu to bude vadit, že? Hlídačům určitě ne, a jestli jo...
No, tak to mi bude jedno. Setřela jsem si pramínek krve a vydala se ven. Chtěla jsem se jenom projít, ale i tak jsem se nějak dostala do pokoje, kde bydlel Springtrap. Jen na chvíli sem zaváhala a pak jsem vstoupila dovnitř. ,,Co sem lezeš?" Moc dobře sem neviděla, kdo to řekl, ale asi to byl nějaký medvěd podle hlasu. ,,Dřív tu bydlel můj kamarád, tak jsem se šla jenom podívat. Vadí to?" Zeptala jsem se ironicky. ,,Jen to chci vědět." ,,Aha" odsekla sem a zase vypadla ven. Přišlo mi prostě divné, že tu Spring už není. Vydala jsem se do jídelny na večeři. I když sem měla chleba asi na týden, nechtěla jsem jím plýtvat. Přišla jsem tam a stoupla si do fronty. Snažila jsem se ignorovat ten strašnej randál uvnitř, ale moc to nešlo, zvlášť, když se na mě dívalo kvůli stehům hodně dětí. Od medvědice jsem si vzala hodně ubohou večeři. Tvrdý chleba a pár seschlých rajčat. Znechuceně jsem se na ně podívala a vzala si jenom chleba. Sedla jsem si do rohu jídelny a dívala se kolem. Leo s Rudem si tu historku museli trochu přibarvit, protože všichni ode mě odvraceli pohled, nebo když se na mě podívali, v jejich očích sem uviděla strach. Povzdechla jsem si a na stůl přede mnou jsem položila celý chleba, zavřela oči a opřela se o zeď. Za pár vteřin jsem uslyšela kolem mě pár cupitavých kroků. Pootevřela jsem trochu oči a uviděla žlutého králíčka, jak se ke mě opatrně přibližuje. Připomínal mi trochu Springtrapa. Pořád jsem na něj musela myslet. A taky na Blood. Pamatuji si na její slova. "Udělala jsem spoustu problémů". No, tak já teď zastoupím její místo. Králíček byl už skoro u mě a já skoro slyšela jeho zrychlený dech. Prudce jsem otevřela oči a odlepila se od zdi. Králík strnul uprostřed pohybu, jako by se bál, že ho zmlátím. Teď od nás odvraceli pohled všechny děti, a radši si mezi sebou jenom šeptaly. ,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem znuděně. ,,Moh-mohl bych do-dostat t-ten chleba?" Nesnáším koktání. ,,Jo, na" řekla jsem jen a podala mu ho. ,,Moc děkuji" rozzářil se a odhopkal. Povzdechla jsem si a šla se projít na chodbu. O pár chodeb dál jsem uslyšela nadávky a křik. Nuda. Šla jsem tam a uviděla nějaký velký děcka, jak mlátí malého kocoura. ,,Tak to by stačilo, ne?" Zavolala sem a ti velcí přestali. Otočily se na mě a odfrkl si. Ješte si nevšimli stehů, protože si jenom prohlíželi moji výšku. ,,Ale ale, Bloodina dvojnice" řekla posměšně velká hnědá fena. Naštvala jsem se. ,,Podívejte se, co má na tom ksichtě!" Zavolal šedý pes a rozchechtal se. Ostatní se začali taky smát, ale šlo poznat, že to byl nucený smích. Zavrčela jsem a skočila na něj. Silně sem ho kopla do břicha a když se zlomil v pase, skočila jsem mu na záda a přiměla ho spadnout a vyrazit si dech. Fena zavrčela a snažila se mě kopnout. Vyhla jsem se a kopla ji do zad. Najednou mě někdo popadl za kůži na krku a já vykřikla bolestí. ,,Dobře Woode" zavrčela fena a setřela si pramínek krve, který jí stékal z čumáku. Přišla ke mě, nadzvedla mi bradu a podívala se mi na stehy, které mi tvořili úsměv. ,,Ty si blbá" zasmála se a pěstí mě bouchla do nosu. Pak mě ještě kopla do břicha a já se skácela k zemi. Pes se zvedl ze země a společně do mě začali kopat. Kopli mě do pusy a já cítila, jak sem si prokousla jazyk. Za chvílí je to naštěstí přestalo bavit a odešli. Kolem mě se začala tvořit kaluž krve a já se propadla do sladkého bezvědomí...