Proč já? ✓

19.kapitola - Záliba

Za chvíli jsem to dopsala, položila křídu opatrně na zem a odvrátila jsem se od posledních vzpomínek mrtvých dětí. Takže tak více méně týden se tu budu nudit. Jednou jsem bez jídla vydržela tři dny, a ani mi pak nijak blbě nebylo, tak tu vydržím možná dýl. Znovu jsem došla k okýnku a otevřela ho, aby se tu vyvětralo, protože to tu smrdělo zatuchlou močí a hnijícím masem. Až teď jsem si uvědomila, že u sebe nemám svůj batoh. ,,No dop*dele." zamručela jsem a něco za mnou zapraskalo. Překvapeně jsem se rozhlédla, ale nikdo tu nebyl. Pak se ozval nenáviděný hlas. ,,Ale ale, tady se nenadává, milá Grey." Ten hlas vyšel někde od zhora, a zněl jaksi kovově. Nevěděla jsem, jestli mě uslyší, ale asi jo. ,,Běž do ři*i a pusť mě ven." Zavrčela jsem někam do stropu. Fialový kocour si něco zamručel a následovalo hrobové ticho, které přerušovali tlumené zvuky. Potom se odněkuď vynořil našedlý dým a rychle postupoval ke mě. Zakuckala jsem se, vzala jsem si  rukáv od mikiny a přirazila jsem si ho na čumák. Plyn začal zaplňovat celou místnost a můj pohled se začal pomalu rozostřovat. Rozkašlala jsem se naplno, předklonila jsem se a opřela se o zeď, která tam nebyla, takže jsem spadla do slámy. Místnost nabírala černých odstínů a já jsem konečně omdlela.

,,Vstávej, proboha." Pomalu jsem rozevřela slepené oči a s další várkou dávivého kašle jsem se posadila. ,,Já tě varoval" řekl hlas v mikrofoně nevinně a odmlčel se. ,,Už to na tebe plýtvat nebudu, stojí to moc peněz. Přístě tam dojdu a tu hubu ti sešiju, jo?" Nic jsem mu na to neřekla, takže si zase povdechl, ozval se praskající zvuk a bylo ticho. S tichým zasténáním jsem se postavila a opřela se o teď už existující zeď. ,,Jen si přijď, ty mr*ko, aspoň zjistím, kde je východ." zavrčela jsem a poslouchala jsem, jestli zase něco řekne. Nic, no. Beznadějně jsem se svezla k zemi a kolena si přisunula pod bradu. Zavřela jsem oči a přemýšlela. Nebylo mi moc špatně, ale nejspíš mě uspal nebo co na několik dnů. Skvělé. Kdybych zůstala ve škole, později bych byla doma, dělala si úkoly a oplakávala Kiratovu smrt. Nebyla bych tady. Sama jsem sem přišla, a jen proto, že jsem nevěděla kam jít. Aspoň už vím, kde je Springtrap. A Blood. Jenže teď mi to je celkem k ničemu vědět, když tu shniju. Nalevo ode mě se ozval cinkavý zvuk a já jsem se tam znuděně podívala. Na zemi leželo něco stříbrného a vrhalo to sem třpytivé odlesky. Vstala jsem a pomalu tam došla.  Zvedla jsem si to něco ze země a prohlídla si to. Byla to malá žiletka. Nejspíš ležela na malém stolečku, protože na něm bylo žiletek mnohem víc. Podivila jsem se, proč to tady je, a pak jsem si všimla malého papírku na stole. ,,Jestli se podřežeš nebo něco podobného, nepřej si mě. Zabav se." . Asi aby jsme se nenudili. Usmála jsem se a silně sem si přejela ostrou hranou o levé předlokní. Kapičky krve se začali vsakovat do mikiny a vytvářeli krásné vzory. Ušklíbla jsem se, čerstvou várku krve jsem si slízla a šla se posadit pod okno. Pak jsem si uvědomila, že se mi to líbí. A hodně. Jen jsem se zašklebila a znovu se řízla.

Kapitola o ničem XD