Proč já? ✓

8.kapitola - Potíže

Pomalu jsem šla se Springtrapem hlavní ulicí a povídali jsme si. Zajímalo mně, proč taky žije na ulici, a jak dlouho. Nechtěl mi na to ale odpovědět. Došli jsme do obchodu, kde prodávali smíšené zboží. Podívala jsem  se na Springtrapa. Šlo vidět, že byl hodně podvyživený. ,,Máš nějaké peníze?" Zeptala jsem se ho se zájmem. Zavrtěla hlavou. Vytáhla jsem z kapsy zbytek peněz a rozprostřela si je na dlani. Spočítala jsem si  je a povzdychla si. ,,Už toho moc nemám" řekla jsem a dala si je zase do kapsy. Springtrap se na mně podíval. ,,Nemohla by si něco... ehm- ukrást?" Zeptal se mně opatrně. ,,Pokusím se" odpověděla sem a vešli sme dovnitř. Za chvíli sme si vybrali každý pár věcí a já je opatrně dala do batohu. Do sáčku sem vzala pár rohlíků a šli sme k pokladně. Všichni, co stáli v řadě, se na nás pohoršeně dívali, protože jsme byli oba zašpinění od krve. Mlčky jsem podala pokladnímu rohlíky a on se na nás zamračil. ,,Co to s vámi je?" Nezeptal se starostlivě, ale otráveně, jako by námi opovrhoval. Přikrčila jsem se a cítila sem, jak se Springtrap zachvěl. ,,Taková chása mi sem nakupovat nechodí" zavrčel a podal mi rohlíky. ,,Peníze?" Dala jsem mu deset kč, a i když to bylo víc, než mně to stálo, ušklíbl se. Radši jsme už odešli. Když jsem byla u východu, slyšela sem, jak si postěžoval další nakupující: ,,Mněli bysme zavolat policajty, ať si ty smrady odvede." Naštvala jsem se, ale zárověn sem cítila, jak mně ovládá smutek. Proč jsme jim ukradení? Mají nás jenom za špínu...

,,Dej si tu čokoládu, když už sem ji ukradla." Seděli jsme na lavičce v opuštěném parku, a jedli ukradlé jídlo. Springtrap se tvářil smutně. ,,Co je?" zeptala jsem se zvědavě. ,,Všem jsme ukradení" odpověděl mi. ,,Nikoho v tomhle městě nezajímáme. Je nás tu takových spousta." ,,Víš co? Už půjdeme." rozhodla jsem a vstala sem. Podívala jsem se na Springtrapa a chtěla ještě něco říct, ale zarazila sem se. Sprintrap se tvářil vyděšeně. Jako kdyby zase uviděl Purpla a Shadowa... ,,Em, Springu?" Zeptala jsem se opatrně. Neodpověděl mi, jen mi ukázal za hlavu. Otočila jsem se. Děs mně naplnil úplně celou a ochromil mně. Nebyl tam Purple. Nebyl tam Shadow. Byla tam Violet.

Usmívala se. V ruce držela dlouhý, sříbrný nůž. Nic neříkala, jen se na nás usmívala. ,,Já říkala, že si tě najdu" zašeptala. Zuby mněla zamazané od krve. Jako by najednou zemřelo všechno, co vydávalo zvuk. Za ní sem uslyšela tichý sten. Byl mi povědomý, a jak sem viděla, tak i Springtrapovi. Uviděla sem černou ruku, jak se natahuje, aby nás varovala. Bíle oči i zuby. Shadow. Byl celý od krve. Nemněl uši. Mněl rozřezaný celý obličej, z kterého mu tekla tmavě rudá krev. Podíval se nám do očí a zašeptal: ,,Utíkejte..." Nemusel nám to říkat dvakrát. Popadla sem batoh a se Springtrapem  jsem utíkala. Nevěděla sem kam, a shodou náhod sme doutekli před obchod, ve kterém jsem kradla. Přes výlohu jsem uviděla toho otravného prodavače. Vedle sebe mněl policii. Najednou vzhléd a ušklíbl se. Neslyšela sem, co říkal, ale muselo se to týkat nás. Policie se otočila a v očích šedé pumy jsem uviděla stín poznání. ,,Radši pojď, Springu."Otočili sme se, že zase utečeme, pryč od Violet i od policie, ale to se nám nepovedlo. ,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" Někdo mně popadl za srst na krku a vytáhl mně do vzduch. Začala sem křičet, protože to celkem dost bolelo, a taky částečně i proto, aby pustily Springtrapa. Přimáčli nás ke zdi a já si všimla, že všichni se tváří, jako by šahali na nějaký zhnilý odpad. ,,Tuhle poznávám" řekla puma a ukázala na mně. ,,To je Grey, Hledali jsme ji přece kvůli tý kočce, kterou podle důkazů zabila. Otřásla sem se. Skutečně sem ji zabila... ,,A taky tady kradla" řekl s ledovým hlasem prodavač. Jak to mohl vědět? ,,Takže, co s tím uděláme?" zeptal se šedý lišák a podívala se na Springtrapa. ,,Tak co asi, Wolfe. Řekla puma a usmála se. ,,Půjdou do sirotčince. Oba dva."