Proč já? ✓

22.kapitola - Odešli...

Nemohla jsem tomu uvěřit. To byli vážně tak blbí a nezavřeli dveře? Musela jsem se usmát, otevřela jsem dveře úplně a potichu slezla po žebříku dolů. Nejspíš chtěli nahoru někoho odnést. Asi Springtrapa. Posledních pár příček jsem seskočila dolů a zvedla se. Nabízeli se mi dvě možnosti. Ne, vlastně tři. Buď můžu utéct a Springtrapa s Blood v tom nechat. Nebo je zachránit a utéct spolu. Nebo utéct a zavolat policii. Ne, to nejspíš ne, nevěřili by mi. Jedno jsem ale věděla a to bylo to, že teď budou všichni spát. Potichu jsem se rozešla do domu. První jsem přišla do kuchyně. Byl tu binec a ve dřezu neumyté nádobí. Vedle dveří, pod židlí, jsem měla svůj batoh. Usmála jsem se, vzala ho a přehodila si ho přez ramena. Na stole byla utržená kamera. Znovu jsem se usmála. Mám nějakou dobrou náladu, pomyslela jsem si. Otevřela jsem dveře vedoucí do chodby, a ty potichu zaskřípali. Zadržela jsem dech, ale nikdo nepřišel. Pomalu jsem se vydala po schodech nahoru, i když jsem nevěděla, co tam najdu. Potichu jsem otevřela první dveře. Vypadalo to na obývák, byla tam televize, gauč a konfereční stolek. Dveře jsem zavřela a pokračovala jsem v prozkoumávání domu. Asi až na pátý pokus jsem našla Springtrapův pokoj. Spring tam ale nebyl. Podívala jsem se pod postel i do skříně, ale nikde nebyl. Snažila jsem se nepanikařit, zavřela jsem dveře a otočila jsem se. Byla tu jestě hromada dveří a já se s tím nechtěla zábývat dlouho. Naštěstí jsem hned napoprvé našla Bloodin pokoj, jenže ona tam taky nebyla. Bylo štěstí, že jsem teď nemohla mluvit, protože bych asi vzbudila celej barák, jak jsem byla zoufalá. Došla jsem ke schodišti a uslyšela jsem hlasy. ,,Jsem ti říkala, že máš ty dveře hned zavřít, teď určitě půjde na policii a všechno jim řekne." Ve Violetně hlase jsem zaslechla známku strachu a zoufalství,  ale taky potlačované radosti. Podívala jsem se dolů a zahlédla jsem špičku fialového a šedého ocasu. Byla tam Blood! Až teď jsem si uvědomila, že šli do místnosti, kde mi ten parchant stříkl ten hnus ze stříkačky. Pak jsem uslyšela zvuk ostří. ,,Proč je taky nedáme nahoru?" Zeptala se Violet a mohla jsem si domyslet, že se podívala na svého bratra. ,,Greyinka to všechno vytlomučí policistům, a oni by se určitě na půdu podívali. A už mě to ani moc nebaví. Lepší je je rovnou zabít, ne?" Začínala jsem tušit, co udělají. Musela jsem něco udělat. Z batohu jsem vytáhla svůj nůž, pevně jsem ho sevřela mezi prsty a vrazila jsem do místnosti. Všichni se zatvářili překvapeně, ale ten kocour se moc rychle vzpamatoval a chytl mě za ruku s nožem, takže jsem ho nestačila podříznout. ,,Takže ty jsi tu zůstala? No, ještě lepší, aspoň vás můžeme zabít všechny." zasmál se, já si ho však nevšímala. Dívala jsem se na Springtrapa a Blood. Vypadali strašně. V jejich očích jsem četla známky utrpení a odevzdanosti. Jako by chtěli, aby to skončilo. Ale jiskřička radosti tam byla. ,,Tak si vyber, Violet." dolehl ke mě jeho hlas a já se vrátila do reality. Kocour mě držel moc pevně a já se nedokázala osvobodit. ,,Blood" řeka medovým  hlasem až už se ani nesnažila zakrýt radost. V její ruce jsem zahlédla nůž. Blood se zatvářila malinko překvapeně, ale jinak nedala najevo nic. ,,Rozluč se" řekla jí Violet a Blood se na mě se Springem podívala. ,,Sbohem" zašeptala a usmála se. ,,Blood! Ne!" zařval Spring, ale bylo pozdě. Vilet zvedla nůž a zarazila ho Blood do břicha. Ta se skácela k zemi s radostným výrazem ve tváři. Po tvářích mi stékali slzy. Ten žal... To nemůže být pravda! Ne! ,,Teď ty" zašeptala Violet a přistoupila ke Springovi. Pozvedla nůž a to poslední, co mi Springtrap řekl, bylo ,,Nedej se." na vteřinu přesně mu krkem projel nůž. Springtrap se skácel mrtvý k zemi a já se naplno rozbrečela.

Spring s Blood už odešli...

Nu, co se ode mě dalo očekávat, že?

A taky jsem konečně změnila cover.

Já vím, hrozný.