Proč já? ✓

26.kapitola - Problémy

,,Tak, a teď mi řekni, kde jsi celou dobu byla." Hanzo se tvářil trošku naštvaně, jako bych za to, že mě tam drželi, mohla sama. No, taky že jo, ale to je jedno... Vzala jsem si papírek a propisku a napsala jsem jenom nemůžu mluvit. Hanzo vykulil oči. ,,A proč?" Něco do mě píchli a já jsem kvůli tomu přestala mluvit a zčernalo mi oko. ,,Aha." Víc neřekl a vstal. ,,Dořešíme to ráno, jo? Běž se najíst nebo jdi spát, musíš být dost unavená." Tak jo, dobrou. Zvedla jsem se od stolu a šla jsem do svého pokoje. Když jsem tam došla, podívala jsem se do zrcadla. Viděla jsem jenom šíleného vraha s černým okem a sšitou pusou. Radši jsem se odvrátila a vzala jsem si pyžamo. Vysprchovala jsem se, oblékla se a šla spát.

Běžela jsem po dlouhé, prašné cestě a sotva jsem popadala dech. V hrudníku jsem cítila palčivou bolest, ale nemohla jsem se zastavit. Za mnou běžel veliký kocour s bílíma očima, ale nebyl fialový. Byl utvořený z černého dýmu, z kterého kapala krev. Za ním běžela Violet, stejná jako její bratr. Přede mnou jsem najednou uviděla zelenou postavu. Chtěla jsem na něj začít křičet, ať taky utíká, ale nevydala jsem ani hlásku. Čím víc jsem se ke Springtrapovi přibližovala, tím víc se měnil. Jeho pravé ucho se změnilo na šedý dým a ten odletěl k příšerám za mnou. Na těle se mu objevovali krvavé rány a přes šedé oko se mu začala táhnou dlouhá, sinavá jizva. Spring se na mě díval prázdnýma, mrtvýma očima, a když jsem ho dohnala, otevřel pusu a zařval táhlým, děsivým hlasem: ,,Je to tvoje vina!" Nezastavila jsem se a Springa pohltili černé stíny. Přede mnou se objevila Blood. Vypadala celkem normálně, ale měla dlouhé, krvavé drápy na rukou. Stíny mě doháněly, už byli skoro u mě. Když jsem doběhla k Blood, rozmáchla se rukou a sekla mě do břicha. Ucítila jsem prudkou bolest a do oka mi vhrkly slzy. Stíny za mnou mě dohnali a pohltili mě. Znovu jsem uviděla mrtvého Springa a mrtvou Blood. V otevřených, krvavých oči, jsem četla jediné. Je to moje vina...

Trhnutím jsem se probudila a lapala jsem po dechu, jako bych opravdu běžela po prašné cestě. Prohlédla jsem si břicho, ale to naštěstí bylo v pořádku. Znovu jsem si lehla a snažila jsem se co nejrychleji usnout.

Ráno jsem vstala a oblékla jsem si černou mikinu a černé legíny. Musím být celá v černém. Grey v černém. Bezhlesně jsem se zasmála a obvázala jsem si ruku novým obvazem. Krev už naštěstí netekla proudem. Sešla jsem dolů s černým batohem, ve kterém jsem měla učení na dnešní den. V rukou jsem nesla malý, černý bloček na psaní. Sedla jsem si ke stolu a za pár minut přišel i Hanzo. Sedl si přede mě a povzdychl si. ,,Tak, a teď mi to prosím, pořádně a srozumitelně všechno vypiš."

Další kapitola a o ničem! To snad není pravda XD!
Neumím psát sny, no.